Umění je díky globalizaci a internetu k dispozici na jedno kliknutí. Fyzická přítomnost uměleckého díla už není třeba. Charakteristika dnešní doby je všeho více – více umělců, více publikací, více galerií, více slov a kratší trvanlivost. Kdo je Michelangelem dnešní doby? Jsme schopni ukázat na hrdinu v nekončícím davu? A pokud ne, proč tomu tak je?

Za hrdinu v dějinách umění můžeme považovat umělce, který posunul jeho vývoj někam dál. Příkladem nám můžou být umělci, jako je Michelangelo, který jej posunul na cestě za realismem, Cézanne, který položil základ kubismu a odvrátil umění od realismu ve snaze o zvýraznění podstaty tvarů, anebo třeba Kandinsky, který byl pionýrem abstrakce. Na hrdinu v umění v dnešní době ale není tak lehké ukázat.

Známým umělcem je například anglický Banksy, který je nejen proslulý svým politickým graffiti, ale také tím, že nám není známá jeho identita. Snad také proto, že s jistotou nevíme kdo Bansky je, je jeho osoba přitažlivá. V seriálu Mladý papež (Il giovane papa, 2016) se hlavní protagonista papež Pius XIII. skrývá před věřícími, protože věří, že jejich neutěšená zvědavost zvýší zájem o církev. Banksy se podobně skrývá před svými fanoušky, protože se snaží kolem své osoby uměle vytvořit mystično, které umělci v dnešní době spíše postrádají.

Díky mechanické reprodukci se z umění vytratila část jeho kultovní hodnoty, jeho nedosažitelnosti. Většinu umění v dnešní době vidíme na internetu, kde je masově přístupné. Banksyho díla jsou všudypřítomná, ale on sám je nám vzdálený a tahle ambivalence nás zajímá a láká.

Přeci jen to ale není hrdina v podobném smyslu, jako byl například známý modernista Kandinsky. Zřejmě tedy rozdíl mezi oběma umělci spočívá v tom, že Bansky nestojí v popředí žádného příběhu. Dnes díky umělecké svobodě umělci směřují každý jiným směrem. Tohle nám ztěžuje umění interpretovat jako příběh a bez příběhu se hrdinové hledají a opodstatňují těžce.

Umělec už není považován za proroka na vrcholu pyramidy, co stojí v popředí znalosti a dělá odvážné kroky na cestě za novým objevením. Dnešní doba je na to moc skeptická a cynická. V současné době převažuje konceptuální umění nad tradičním pojetím. Brillo Boxes od Andyho Warhola z roku 1964 položily otázky, čím se liší krabice houbiček na mytí nádobí Brillo v galerii od těch v obchodě a proč je tento rozdíl podstatný. Nikoho ale nešokovaly tak jako Duchampův Pisoár (1917) roky před tím, protože touto dobou se již cokoli mohlo stát uměním. Jakmile umění upřednostnilo myšlenku před formou, už není kam ho jednoznačně posunout.

Banksyho graffiti nejsou jedinečné svým provedením, jsou hlavně o politické myšlence, na kterou odkazují a o místě, kde se nacházejí.

Postmodernismus nastolil jiná pravidla, a to zejména dekonstrukci a ironii, všechno existuje v uvozovkách, takže pokud Banksy není hrdina, tak je třeba „hrdina“. ∞