laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 34. ročníku jsme proto položili tři otázky. Další odpovídá Gabriela Těthalová.

Co pro vás CJCH znamená?
Ocenění pro mě představuje signál, že se ve své tvorbě a snad i v životě pohybuji správným směrem. Znamená pro mě důležitou zpětnou vazbu, prohloubení a navázání profesních vztahů v rámci české i mezinárodní umělecké scény.
V širším kontextu uvažuji nad uměním jako nad proměnlivou entitou, která spojuje v jádru každého z nás. Tvorbu vnímám jako přirozenost, ale i závazek a Cena tento můj postoj ještě podpořila – pokračovat dál, rozvíjet se, neustrnout a podílet se na formování přívětivějšího světa (umění).

Proč jste se do „soutěže“ přihlásila?
Do soutěže jsem byla opakovaně nominována, poprvé v roce 2018, a moc za to děkuji. Ačkoliv jsem Cenu sledovala dávno před tím, než jsem se sama věnovala umění, byl to pro mě i v tomto ročníku zásadní impulz, bez kterého bych se možná sama od sebe neodhodlala přihlášku vyplnit, protože jsem byla v daném termínu plně zaměstnaná prací na výstavu v rámci umělecké rezidence v New Yorku.

Co je tématem vaší práce, kterou v souvislosti s CJCH vytváříte, na co skrze dílo poukazujete?
Můj výstavní projekt jsem nazvala Přelévání časoprostoru. Ve své práci se věnuji abstrakci, kterou vnímám jako zobecnění, snahu o vztahování se ke složitosti dnešního světa. V jednotlivých obrazech sleduji jasné cíle, které často napoví názvy. Inspirací mi byly např. hudební skladba, vědecký princip, historické umělecké dílo anebo moje vlastní prožívání v rámci fyzického těla. Soubor maleb je doplněn prostorovými objekty a hudební instalací. ∞