laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 35. ročníku jsme proto položili tři otázky. Další odpovídá Judita Levitnerová.

Co pro vás CJCH znamená?
Je příjemné být oceněna, v tomto případě současného umění tomu je ale potřeba jít trochu naproti. V době, kdy jsem začala umění sledovat a studovat jsem si myslela, že CJCH prostě někoho osloví a on nebo ona pak vyhraje. Postupem času jsem samozřejmě zjišťovala, že takto to nefunguje. Součástí umění je také určitá prezentace vůči diváctvu ale i vůči odborníkům, teoretikům a kurátorům.

Proč jste se přihlásila?
Z předchozí odpovědi se může zdát, že moje přihláška do CJCH byla čistě nějakou vypočítavostí. Do určité míry to byl ale také automatismus. Jako začínající umělkyně se prostě přihlašujete na všechno. Doufám, že do budoucna opravdu zafunguje letošní změna v pravidlech „hry“, tedy zrušení věkové hranice. Myslím, že se tím rozvolní tempo a znormalizuje se, že nemusíte vše stihnout do 35 let.

Co je tématem vaší práce, kterou v souvislosti s CJCH vytváříte, na co skrze dílo poukazujete?
Ústředním tématem mé instalace je zastarávání technologie. Dalo by se říct, že o ne­ustálém pokroku ale i prioritách. Zajímá mě ta nepřebernost přístupů a materiálů a proč pro jisté věci volíme určité postupy. Moje práce zapadají do tzv. trendu řemeslného obratu, tedy uchýlení se k rukodělnému (často tradičnímu), to ale zase souvisí s určitou pohodlností člověka a přirozenou touhou si vyrábění věcí ulehčovat. Snažím se zachytit tuto bilanci. Téma vrcholí doprovodným programem – sympoziem o technice art protisu a vlně jako materiálu budoucnosti, které připravuji společně s Kateřinou Žák Konvalinovou.