Strávit pár příjemných chvil v Klatovech není vůbec špatný nápad. V jeho prostorách Pavilonu skla (PASK) se můžete vydat jak na fascinující výlet do minulosti, tak do budoucnosti sklářského výtvarnictví.

Tradiční letní výstava prací žáků a studentů uměleckých škol (tentokrát to měla být díla ze sklářské školy v bavorském Zwieselu) musela být bohužel přesunuta až na příští rok. I tak ale nebudou návštěvníci ochuzeni o zážitek. Kromě stálé expozice děl šumavské sklárny Lötz lze v interiérech pavilonu nalézt až do konce léta i secesní skla z Nového Boru, zapůjčená z novoborského Sklářského muzea, z Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech i od soukromých sběratelů. PASK tak nabízí skvělou možnost nejen vidět například kouzelné vázy inspirované plakáty od Alfonse Muchy, práce žáků novoborské školy z doby kolem roku 1900, ale také porovnávat historické postupy a přístupy relativně vzdálených, a přesto propojených skláren.
Na zahradě Pavilonu skla navíc až do půlky listopadu nalezneme rozměrný objekt nazvaný Bioluminiscence. Ten vznikl pod rukama mladých výtvarníků z uskupení Gojo collective. Instalace, která původně sloužila jako doplnění a ozvláštnění jedné hudební události, se s časem proměnila až ve svébytné a samostatně vystavované dílo. Jeho současná unikátní podoba byla vytvořena speciálně pro PASK. Skleněná „vejce“ v hnízdech z větví během dne souzní i kontrastují s okolní přírodou a samotným pavilonem, s postupující tmou vynikne však i původní účel objektu – tedy osvětlovat a vytvářet speciální atmosféru. Vyplatí se tedy počkat si i na večer, aby byl zážitek z Bioluminiscence kompletní. O jejím vzniku je možné dozvědět se více z velkoformátových fotografií na chodbě klatovské jezuitské koleje.
V létě, konkrétně 11. a 12. července, by se také (a to doufejme) měla konat tradiční klatovská pouť. V rámci ní budou v sobotu probíhat v PASKu denní komentované prohlídky stálé expozice a večer se budou moci návštěvníci seznámit blíže i s lötzovským uranovým sklem a jeho chováním pod světlem UV lamp.



Rozhovor s Janem Vagadayem z Gojo collective

Gojo collective
je uskupení sídlící v Praze, které od svého vzniku zhruba před pěti lety prochází neustálým vývojem. Věnuje se širokému spektru aktivit a pohybuje se na pomezí výtvarné tvorby, prostorových intervencí a dalších experimentů, včetně různých akcí a happeningů. Je vlastně spíše otevřenou platformou pro kohokoliv, kdo má zájem spolupracovat. Gojo tak zahrnuje rozmanité lidi – od umělců přes řemeslníky až po architekty. Na instalaci v Pavilonu skla Klatovy se jmenovitě podíleli: Michal Papež, Nicolas Prokop, Marek Šilpoch, Jan Vagaday a Jack Laing Aiken. Pokud se chcete o Gojo a o jejich práci dozvědět více, navštivte stránky www.gojous.com..



Jak vznikl nápad ohromných skleněných objektů v hnízdech a kde byl poprvé představen?
S nápadem na práci se sklem přišel Marek Šilpoch, který studoval v ateliéru skla Ronyho Plesla na pražské UMPRUM. Ale projekt samotný vlastně vyplynul z naší dlouhodobé spolupráce s Harmony Rec., pro které jsme posledních pár let vytvářeli světelné instalace a scénografii pro jejich hudební akce. Tématem v této spolupráci pro nás vždy byly přírodní struktury a ty jsme v aktuální instalaci doslova otiskli do skla.


Kde byly vyrobeny jednotlivé komponenty „hnízd“?
Výroba samotná byla, tak jako většina naší práce, procesem, který nás baví. Nejdříve jsme se tedy utábořili v lesích u Nového Boru, kde jsme nasbírali materiál (klacky) na dřevěnou formu a na místě ji svázali. Ráno jsme pak dorazili do proslulé sklárny Ajeto, kde nám tamní mistři foukli do rozevřených forem skleněnou bublinu a ta se podle klacků zdeformovala. Myslím, že to byl zážitek pro všechny, včetně sklářů, jelikož klacky začaly okamžitě hořet a celou dílnu začoudily. Nicméně musíme složit poklonu jejich ochotě experimentovat. Tento proces ostatně dokumentují fotografie (od Jacka Lainga Aikena) vystavené v jezuitské koleji v Klatovech.

Byla pro vás při vytváření nového objektu inspirací i zahrada Pavilonu skla?
Zahradu a samotný PASK jsme si oblíbili hned, když jsme zde hnízda provizorně instalovali minulý rok (viz Artikl č. 7/2019, pozn. red.). Tentokrát jsme jim ale navrátili jejich původní podstatu světelných objektů a jako jednu celistvou asambláž jsme je rozsvítili. Myslím, že jejich určitá syrovost dobře kontrastuje s jinak upravenou zahradou a fasádou klatovského pavilonu.

Tvoříte rádi mimo naše hlavní město? Co pro vás znamená prezentace v Klatovech?
Mimo Prahu tvoříme rádi. Krajina, venkov, ale i města jako Klatovy nás baví. Stojí za to podpořit kulturní vyžití jejich obyvatel a prezentace v Pavilonu skla vedle tolika nádherných objektů je samozřejmě velikým zadostiučiněním pro náš experimentální projekt.

text: Martina Cihlářová