Dějiny umění skýtají málo originálnějších výtvarných projevů, ale snad i životních příběhů, než jakým je ten francouzského malíře Henriho-Julliena-Felixe Rosseaua zvaného „Celník“ (1844–1910). Národní galerie ve velice vydařené expozici nesoucí název Malířův ztracený ráj konečně předkládá osvětlení nesmírně vzrušujících podnětů pro moderní umění v podání svého času tohoto docela vysmívaného autora.

Už jen ono vžité přízvisko, jež Rosseauovi navěky přiřkl básník Alfred Jarry, je vlastně zavádějící, sám výtvarník byl totiž ve skutečnosti výběrčím daní. Stejně tak nepravdivé je jeho tvrzení o účasti na válečném tažení do Mexika, z něhož měl údajně čerpat podněty pro své bujné výjevy exotických krajin. Rousseau doopravdy těžil z návštěv botanických zahrad a přírodovědných muzeí, vyprávění přátel a zejména ze své nezměrné představivosti. Život v divoké džungli zobrazoval, aniž kdy opustil rodnou Francii.


Faktem ovšem především zůstává, že k malířské branži se Rousseau dostal v poměrně pokročilém věku (sám uváděl, že poprvé držel štětec, když mu bylo „čtyřicet dvě léta“, mnohem pravděpodobnější je ovšem verze, že se tak událo někdy okolo výtvarníkovy třicítky). Tento pozdní počátek tvorby a skutečnost, že Rousseau byl do určité míry samoukem (ačkoli několik akademických lekci pobíral), vyústily v neobyčejně zvláštní charakter jeho díla.

Rousseau skutečnosti stojí tváří v tvář jako dítě. Se stejnou opravdovostí, stejnou vášní a se stejnou fantazií. I přesto jeho kresba není dětská. Řecký historik umění a kritik Christian Zervos formuloval tuto vlastnost, prostupující umělcovo dílo, myšlenkou, že „maloval-li Rousseau podle přírody (…) pak ve skutečnosti tyto věci viděl v sobě samém a podílel se na jejich existenci.“ A skutečně, právě v onom mocném smyslu pro lyriku je možné hledat zdroj Celníkovy umělecké hodnoty.

Prazvláštní vzduchoprázdno, bezčasovost, ovládající scény jeho děl, a snová atmosféra nabízí rovněž paralelu se surrealismem. Celníkova až (v nejlepším slova smyslu) dětská imaginace a zvláštní vyjádření postav v lecčems předjímají pozdější slavné hnutí. Okouzlení vzdálenými krajinami, snová stylizace přírody a obecněji koncept zlyričtění skutečnosti pro změnu svádí uvádět Rousseauovu tvorbu do spojení se slovem poetismus. Snad i z toho důvodu se na výstavě objeví také jméno Vítězslava Nezvala.

Rousseauovy scenérie jsou tolik silné a podmanivé právě proto, že ve skutečnosti nikdy nebyly spatřeny. Ztělesňují archetypální vizi vzdálených krajin a dráždí tak zároveň i naše podvědomí. Dokázal zobrazit tajuplnou, romantickou, čistou představu exotiky pro evropského usedlíka, snad podobně jako byl u nás Jan Zrzavý schopný vyjádřit magii moře pro suchozemce. ∞


Celník Rousseau: Malířův ztracený ráj
NG – Palác Kinských (Staroměstské náměstí 12, Praha 1)
15. 9.—15. 1. • 240 / 140 Kč