K vysněné malířské kariéře se dostal od restaurování přes listování knihami o umění. „Dnes už vím, co chci. Když začnu tvořit, zhmotňuji svou představu. Během procesu postupně odstraňuji nedostatky. Ve chvíli, kdy mi na obrazu nic nevadí, tak vím, že je hotový.“ Patrik Kriššák, absolvent ateliéru profesora Daniela Balabána je dnes známý pro svou neobvyklou techniku malby. Jeho obrazy jsou minimalistické, a přesto plné symbolů. Kde si je můžete prohlédnout? Odkud autor bere inspiraci? A jak vznikla malba bez použití štětce?


Poprvé jsem tvé obrazy viděla v Brně na výstavě v Domě pánů z Kunštátu. Dělal jsi tam tehdy performance, tvořil obraz přímo na místě. Zaujalo mě, že jsi měl plátno připevněné na konstrukci a otáčel jím dokola, to jsem do té doby neviděla…
Někteří můj způsob malby pojmenovávají termínem „flašování“ [pozn. red: odvozeno od slov. fľaša, česky flaška/láhev], já tomu teď říkám neštětcová malba. Původně jsem měl plátna položená na zemi, zvedal je a otáčel. Bylo to ale fyzicky náročné, proto jsem si vytvořil dřevěnou konstrukci, na kterou plátno připevním a jednoduše jím rotuji. Tento způsob malby je ale částečně omezující, nemohu například dělat detaily. Výsledný obraz mám pod kontrolou jen do určité míry, jde vlastně o řízenou náhodu. Abych dosáhl stínování, využívám barevné prášky.

Každý výtvarník nemůže říct, že tvoří technikou, kterou sám vymyslel. V něčem mi tvůj příběh připomíná Pollockův. Kdy ses rozhodl odložit malířský štětec?
Vzpomínám si, že to bylo přibližně v roce 2014 pozdě v noci. Spěchal jsem s dokončením děl pro výstavu a měl jsem málo času. Potřeboval jsem si podmalovat obraz, byla to velká plocha a já měl jen malé štětce. Přemýšlel jsem, jak celý proces urychlit, abych nemusel strávit v ateliéru celou noc. V ruce jsem měl nádobku s barvou a najednou mi došlo, že má široký průměr, zkusil jsem ji tedy vyklopit celou na plátno a rozetřít. Barvy ale nebylo dost a nevystačila na celé plátno, což mě naštvalo. Opustil jsem nedokončený obraz a odešel zklamaný a unavený domů. Když jsem se další den vrátil do ateliéru a uviděl odložené plátno znovu, zůstal jsem stát v oněmění. Hlavou mi prolítlo, že jsem vymyslel něco nového. Byl to silný prožitek a postupně jsem tento způsob malby začal rozvíjet.

Patrik Kriššák (* 1986)
je absolventem Ostravské univerzity, kde studoval v ateliéru Malba 1 prof. Daniela Balabána. V roce 2011 byl nominován na rakouské ocenění STRABAG Art Award, které oceňuje malíře do čtyřiceti let. V témže roce byl nominován také na cenu StartPoint Prize, která oceňuje absolventy uměleckých oborů z evropských zemí. V rámci této účasti prezentoval svůj diplomový projekt v ostravském Domě umění. Následovaly nominace na Cenu kritiky za mladou malbu a její přesahy (2012) a Cenu Nadácie VÚB (Všeobecné úverové banky) Maľba roka (2019). V roce 2015 absolvoval rezidenční pobyt v polské Vratislavi, který proběhl v rámci Hlavního města kultury. Od roku 2009 do současnosti byla jeho díla představena v mnoha výstavách samostatných i kolektivních především v Praze, Brně, Ostravě, Bratislavě a dalších městech. V současné době žije v Praze a tvoří originální malířskou technikou, vizuálně odkazující k digitální stopě.



Jak jsi maloval před tím, než jsi objevil současný postup tvorby?
Vždycky jsem se chtěl od okolního prostředí odlišovat, ale často mi to bylo vyčítáno. Na škole mě kritizovali pro nekonzistentnost až roztěkanost, protože jsem střídal materiály a techniky, moje tvorba byla různorodá. Já to cítil tak, že by měl být každý obraz jiný. Chtěl jsem experimentovat a zkoušet, ale zároveň i malovat tradičně štětcem. V době, kdy jsem studoval, se malba ocitla v krizi, hledaly se nové postupy v malířství a zvažovalo se, zda má malba ještě vůbec smysl a budoucnost. Tvořil jsem na pomezí objektu, ready-made, instalace. Často jsem pracoval například s epoxidovou pryskyřicí nebo s kůží z divoké zvěře, vlastně se už tehdy jednalo částečně o tzv. „antipainting“, který tvořím i dnes.

Když jsi dokončil studium, chodil jsi do „normálního“ zaměstnání, pracoval jsi třeba v grafickém studiu. Díky čemu jsi po škole u malířství vytrval?
Klauzury v Ostravě neprobíhají jako ty v Praze, kde je výtvarník exponovaný už během studia, prosadit se je obtížnější. Po škole se autor snadno dostane do deziluze z náročnosti ekonomického zajištění. Můj sen o tom, že se malbou uživím, se ale naštěstí nakonec stal realitou. V posledním ročníku jsem získal možnost účastnit se se svou diplomovou prací ceny Startpoint 2011 (pozn. red. cena pro diplomanty evropských uměleckých škol). Díky tomu jsem měl možnost vystavovat v ostravském Domě umění, kde jsem měl samostatnou výstavu hned po studiu. Další mezník byla i cena kritiky za mladou malbu. Byly to důležité momenty v mé kariéře, nejsem si jistý, jestli bych jinak u tvoření zůstal.

Často se zaměřuješ na témata, která trápí společnost. Kde čerpáš inspiraci pro své náměty?
Nepovažuji se za aktivistu a nechci na témata, která zpracovávám, upozorňovat skrze vzbuzování emocí smutku nebo strachu. Chci ukazovat hezké věci, klidně i idealizované. Zkrátka takové, jaké byly původně, jaké by měly být. Četl jsem například knihu od Johna Bergera The ways of seeing a začal jsem víc uvažovat o tématech antropocentrismu a domestikace. Chtěl jsem na tuto problematiku upozornit, nějak se mě dotkla, a zpracoval jsem ji do série. Někteří pak o mně říkali „to je ten co maluje zajíčky a kočičky“, bohužel můj záměr nepochopili. Přitom by stačilo reflektovat samotný název té série Domestication a trochu se nad tím zamyslet. Důležitá jsou pro mě také třeba témata lidské identity a kolonialismu nebo tzv. extinction studies.

V současné době se mohou návštěvníci seznámit s tvojí tvorbou skrze výstavu Global Wierding v Praze, která je zaměřena právě na ekologické téma. Jak tento výstavní projekt vznikl?
Aktuální výstava je mým autorským projektem pro Marslab POPup Gallery. Spolupracoval jsem na něm s kurátorkou a umělkyní Ivanou Pavlíčkovou (IG @ ivy_grams), která k výstavě napsala doprovodný text. Není to první projekt, při jehož přípravě jsme se s Ivanou setkali, je mi dlouhodobě v tvorbě velkou oporou. Název výstavy Global Weirding je převzatý od anglického teoretika Timothyho Mortona z knihy Ecological Awareness. Vystavené obrazy jsou z mé poslední série nazvané Extinction, kterou rozvíjím poslední rok. Pracuji zde se symboly a znaky, k čemuž mě inspirovaly knihy o sémiotice Rolanda Barthese jako Říše znaků nebo také Mytologie. Mořský korál opakující se v sérii Extinction vnímám jako podvědomý symbol. Tematicky obrazy upozorňují na problematiku globálního oteplování a změn klimatu a s tím související proměny korálových útesů, které se během našich životů vytrácejí a jsou vlivem člověka ničeny.

Patrik Křiššák: Global Wierding
Marslab POPup Gallery (Dělnická 27, Praha 7)
22. 5.—11. 9.