Výstavní prostory se již dávno nenacházejí pouze „uvnitř bílých krychlí“. Své o tom vědí i studenti umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jejich dlouhodobá nespokojenost s nedostatkem příležitostí získat kurátorskou praxi dala za vznik myšlence spojit síly a založit galerii vlastní. A tak vznikla v říjnu 2019 galerie Edikula. Výstavní prostor, který se nachází ve výklenku vestibulu budovy Filozofické fakulty, v jejím dřívějším hlavním vchodu. Studenti se ujali role kurátorů a prostřednictvím otevřených výzev vybírají mladé umělce, kteří získají možnost představit v galerii v rámci krátkodobých výstav své site-specific instalace a sochařská díla.




Co bylo prvotním impulsem pro založení galerie a proč jste si vybrali univerzitní prostředí? Nelákalo vás naopak opustit školní půdu a vrhnout se do praxe za jejími zdmi?
Provozovat galerii na vlastní pěst vám dovolí to, že si můžete všechno udělat podle sebe a nikdo jiný vám do prostoru nezasahuje. Nám se ale líbila prvotní myšlenka pracovat s univerzitním prostorem, ve kterém se denně pohybujeme my i naši spolužáci, a to právě proto, že je to do nějaké míry prostor veřejný. Prvotním impulsem vlastně bylo vytvořit prostor pro rozhovor, který z tradice univerzity často mizí, ačkoliv je její nezbytnou součástí. Také si vážíme záštity profesorů, kteří s námi provoz galerie konzultují, a grantové podpory, kterou dostáváme od vedení Filozofické fakulty MU.

Proč si myslíš, že je takový nedostatek pracovních příležitostí pro studenty uměleckých oborů? V čem je chyba?
Jako jeden z hlavních problémů v pracovních příležitostech studentů vidím to, že galerie, muzea a celkově kulturní instituce požadují dlouholetou praxi na vypisované pozice, což studenti nemají šanci, společně se svými studijními povinnostmi, zvládnout. Většina oborů sice požaduje absolvování praktické stáže, ale ta je pouze v délce jednoho semestru a ve většině případů se studenti nedostávají k reálnému dění v instituci. Je tudíž skoro nemožné pro „novopečené“ absolventy pracovat v oboru. Myslím, že by se jednoduše dalo vystoupit z tohoto začarovaného kruhu, kdyby se kulturní instituce nebály mezi sebe přijmout mladou krev i na úkor větší prvotní investice v podobě času na zaškolení.

Jaký byl průběh založení galerie? Setkali jste se s nějakými těžkostmi?
Prvním krokem k založení galerie bylo to, že jsme si podali žádost o grant ke stoletému výročí založení Masarykovy univerzity. S těžkostmi jsme se setkali už u tohoto kroku, protože nikdo z nás neměl s granty zkušenosti a projekt jsme se rozhodli podat skutečně na poslední chvíli, takže byl nedomyšlený. Grantová komise včetně paní proděkanky nám ale vyšla vstříc a k dopilování projektu nám poskytla čas a cenné rady. Vstříc nám pak vyšel i pan tajemník, který nám nabídl stávající prostor výklenku (edikuly). Při realizaci výstav je někdy těžké dodržet bezpečnostní směrnice, které jsou v univerzitním prostoru dost specifické, a my je samozřejmě musíme dodržovat. Z toho důvodu třeba nemůžeme vystavovat díla z velkého množství papíru, protože je to velká masa hořlavého materiálu.

Dáváte možnost vystavovat pouze studentům Masarykovy univerzity?
Otevřené výzvy, které vypisujeme každý půlrok, jsou otevřené jakémukoliv začínajícímu umělci. Otevíráme prostor studentům jiných vysokých škol a akademií záměrně, protože se tu pak navazují kontakty mezi lidmi z různých sociálních skupin, kteří by se jinak nemuseli potkat.

O vybraném umělci rozhodujete po získání všech nabídek pomocí hlasování. Dokážete se vždy jednotně rozhodnout, kdo by měl vyhrát, nebo se názory různí?
Diskuze nad přihláškami jsou mnohdy zapálené, ale zatím to vždy docela rychle vykrystalizovalo do společného rozhodnutí, aniž by se někdo musel přemáhat.

První dvě zrealizované výstavy jsou Lehkost bytí sochařky Tey Dohnalové a Víru nevygooglíš umělkyně Johany Merty. Proč jste si vybrali zrovna tyto instalace? Je reflexe náboženských až spirituálních přesahů u obou těchto uměleckých prací čistě náhodná?
Je pro mě zajímavé, že to zmiňuješ, protože jsme si nikdy vyloženě nespecifikovali cíl pojednávat spirituální témata. Zdá se mi, že je přitahuje ten prostor, který může připomínat kapličku. Při založení galerie jsme shodou okolností rozvíjeli vzletnou myšlenku jakési svatyně uměleckých děl, k čemuž odkazuje i název galerie Edikula.

Jaké jsou ohlasy na vaši činnost?
Od spolužáků a profesorů se nám dostalo jak kladných ohlasů, tak podporujících rad. Žádným kontroverzím jsme zatím nečelili.

Plánujete přidat k výstavní činnosti i jiné aktivity?
Plánujeme do programu zařadit komentované prohlídky, aby se obecně o výstavách více diskutovalo.

Je vaším plánem udržet činnost galerie tak, abyste ji později mohli předat mladším studentům, nebo jde jen o krátkodobý projekt?
Budoucnost galerie je zatím ve hvězdách, ale budeme se ji snažit zachovat, ať už ji bude vést student, nebo třeba profesor v rámci nějakého semináře.