Není zas tak úplně neobvyklé, aby se čas od času na veřejnosti neobjevily nové, dosud nepublikované a nevystavované práce známých umělců. Pokud se ale objeví příležitost odhalit takových děl hned několik tisíc, jedná se už o věc zcela unikátní, zvlášť pokud jde o díla takové osobnosti, jakou byl fotograf Josef Sudek. A někdy stačí jen nově pohlédnout na věci, které máme dlouho před očima.

Rok 2016 byl v kulturních a historických institucích poznamenán jedním významným výročím, tím bylo 700 let od narození Karla IV. Podstatně skromněji a méně viditelně se slavilo dvojité výročí jiného českého velikána, fotografa Josefa Sudka (1896–1976). Při této příležitosti vznikl na půdě Ústavu dějin umění AV ČR projekt, tzv. „Sudek project“, s cílem zachránit, odborně zhodnotit a popularizovat autorovu živnostenskou fotografii.

Když Josef Sudek v září roku 1976 zemřel, ujala se zpracování jeho pozůstalosti historička umění Anna Fárová. Během své práce oddělila autorovu tzv. volnou tvorbu od zakázkové dokumentární fotografie. První soubor obdrželo převážně Uměleckoprůmyslové muzeum spolu s dalšími institucemi, druhý získal do opatrování Ústav dějin umění AV ČR. Ve fototéce této instituce je tak do dneška badatelům pracovně k dispozici kolem 20 000 fotografií tohoto autora (negativů i pozitivů). Jedná se o částečně známé soubory Sudkovy práce pro Krásnou jizbu, Družstevní práci, dokumentace moderní architektury Hradce Králové, dokumentace katedrály sv. Víta v době protektorátu nebo fotografie Prahy po náletech v roce 1945. Ale zejména pak velké množství fotografií soch a obrazů, jejichž reprodukováním se Sudek živil. Tyto fotografie až poměrně nedávno začaly být chápány jako výtvarné artefakty a tento jejich status nyní podtrhují vysoké částky, za které se Sudkova dokumentární tvorba draží na světových aukcích. Prostřednictvím grantu Ministerstva kultury NAKI vznikly prostředky, díky kterým se s tímto unikátním fondem může podle toho také nakládat.


Samozřejmě přisouzení exkluzivity na banálním základě uznání uměleckého trhu je pouze symptomem jakési dlouhodobější paradigmatické proměny, kterou se „Sudek project“ ostatně také zabývá. Ohledávání hranice mezi uměleckým a dokumentárním fotografickým záznamem, zkoumání obou „diskurzivních prostorů“ a jejich vztahu, je asi hlavním tématem, které se nabízí. A je evidentní, že v případě Josefa Sudka se tato hranice často ztrácí pod nánosem do fotografie vložených estetických kvalit. Nezanedbatelná je ovšem i s odstupem času stále silnější jakási mýtická hodnota doteku „geniálního umělce“, která přes všechny pokusy dekonstruovat pojem autora nepřestává fascinovat. Fotografie, které byly dříve chápány jako pouhá zakázka, anonymní ilustrace do časopisu, knížky, nebo dokonce reklama, jsou opět zpětně vsazovány do kontextu Sudkovy umělecké osobnosti. Zájem se ale neobrací pouze k fotografovi, ale i k širší problematice vztahu média fotografie a uměleckého díla. Této otázce můžou přidat na závažnosti slova slavného historika umění Donalda Preziosiho, který říká, že celé dějiny umění, jak je vnímáme dnes, jsou dítětem fotografie (myšleno fotografické reprodukce). A fotografie rozhodně není objektivní médium, jak se někdy (čím dál méně) tvrdí. Vzpomeneme-li, jakým způsobem fotografoval sochařská díla Edward Steichen, své vlastní práce Constatntin Brancussi, nebo u nás třeba Jan Svoboda sochy Zdeňka Palcra, hranice mezi volnou tvorbou a dokumentem se zde v podstatě stírají a dokumentární rovina je zároveň posouvána do té interpretační. Toto jsou ovšem jen některá témata, kterými se bude projekt v následujících pěti letech zabývat.

„Sudek project“ se snaží o komplexní uchopení celého souboru. Jsou tu zahrnuty nevyhnutelné restaurátorské práce, nové vhodnější uložení pozitivů i negativů, kompletní digitalizace a následné zveřejnění na internetu, dále výstavy s odbornými katalogy, mezinárodní konference a samozřejmě kontinuální odborná činnost. V rámci projektu byla v létě uspořádána výstava Josef Sudek: V šeru chrámu, která proběhla v Ateliéru Josefa Sudka a která představila málo známé fotografie katedrály sv. Víta z doby protektorátu. Od prvního prosince je možné navštívit výstavu Sudkových fotografií uměleckých ateliérů v galerii Věda a umění na hlavní budově Akademie věd ČR.

Ve dnech 1. a 2. prosince proběhla mezinárodní konference, vztahující se k některým otázkám, které zde byly načrtnuty. V příštích letech se chystají dvě veliké výstavy s katalogem, ale i další přidružené akce. Činnost projektu je možné sledovat na webových stránkách www.sudekproject.cz, ale i na Facebooku a Instagramu. ∞


Josef Sudek: V ateliéru
Galerie Věda a umění, AV ČR (Národní 3, Praha 1)
2. 12.—27. 1.