Umění dnes potkáváme skoro na každém kroku. Stále však ale existují místa, kde by vás nenapadlo jej hledat. Umění už dnes nezaplňuje jen galerie, ale proniká do nových prostor, kam ve společenském oděvu určitě nemusíte.

Jedním z projektů, který je k navštívení i v Čechách hned dvakrát, je Ukradená galerie. Ta přináší každý čtvrtek novou výstavku v nástěnkách, které málem ukradl spíš dlouholetý nezájem. Ve třech nevyužitých vitrínách u konzumu Jaro v pražských Modřanech konfrontuje náhodné kolemjdoucí s nenáhodně vystaveným uměním. Tento mezinárodní projekt vznikl před dvěma roky v Českém Krumlově. Pokud rádi cestujete za hranice nejen umění, projít se můžete i kolem nástěnek v Banské Štiavnici, Drážďanech, Linci nebo Lisabonu.

Po zazvonění na růžový zvonek v Legerově ulici 8 se dostanete až do bytu č. 3. Pokud bude někdo doma, zavede vás k dalšímu výstavnímu prostoru. Tam hostí od října 2011 bývalý sochařský ateliér a potom kolárna hlavně mladé autory. Atypická je i vertikalita prostoru, kterou Světlík gallery k vystavování nabízí. Krom dobrodružné cesty do Světlíku návštěvníkovi navíc zpestří podívanou i autentické zvuky sprchování nebo s trochou štěstí i důvěrných rozhovorů. Prostor se totiž opravdu nachází v místě, které kdejaký voyeur uvítá. Nebo je to audioart?

Že se na studentských kolejích dějí věci, není třeba rozvádět. Výstavní studio doslova pokojových rozměrů Švehlovy koleje však za zmínku rozhodně stojí. Projekt Berlýn <-> Žižkow s podtitulem „Umění není obchod“ vznikl s cílem podpořit mladé umělce. Měl jim umožnit vystavovat nekonvenční díla, u nichž autoři nemusí přemýšlet, jak by se zalíbili galeristům. Celá atmosféra prostoru se nesla v berlínském duchu včetně nabídky občerstvení v podobě vanilkové koly či dalších německých specifik. Galerie měla sloužit i k edukativním účelům. Témata přednášek zahrnovala oblasti od streetartu po squatting. Osud tohoto místa byl ale už koncem října 2011 zpečetěn kvůli údajné konzumaci a prodeji drog. Doposud přežívá v ilegalitě.

Nenápadná galerie se také rozprostírá na dlouhé chodbě žižkovského domu v Milíčově ulici č. 29. Tam visí fotografie zobrazující mrazivou vizualitu zimy a viset budou, dokud je stěny domu nepohltí, popřípadě dokud nepřijde autor, který se rozhodne staré stěny domu obléci do nových snímků.

Nejbizarnějším výstavním prostorem v kontextu svého místa je bezpochyby Galerie Na shledanou. Že tady nezemřela snad jen kultura, z místa přímo čiší. Původní smuteční síň z 80. let 20. století na hřbitově v jihočeské Volyni nikdy nebyla uvedena do provozu. Díky bohu tak v dubnu 2010 vznikl unikátní projekt a evidentně se nejednalo o žádný aprílový vtip. Galerie pravidelně formou rezidenčních pobytů hostí umělce zvučných jmen. Ti dostanou celý prostor do svých rukou a ztvární v nich své vize. A potom si pochutnají jak jinak než na rakvičce se šlehačkou.