Dnešní vizuální kultura, podporovaná technologiemi, je pro nás naprostou samozřejmostí. Je to už natolik automatické, že již ztrácíme rozlišovací schopnost pro jejich adekvátnost. Dokonce ani na procházce v lese se díky mobilnímu signálu nemusíme nijak omezovat. S kritikou tohoto trendu pracuje instalace „Laboratoř ticha“ v českém pavilonu Expo v Miláně.

Energie a klid
Velká mezinárodní výstava je vždy unikátní přehlídkou současné nálady v různých koutech světa. Zároveň ale i nevyzvanou soutěží o to, který pavilon či expozice zůstane v paměti návštěvníků. Letošní téma výstavy nese název „Potraviny pro planetu, energie pro život“. Koncept tedy odkazuje k udržitelné strategii produkce potravin a zemědělství v rámci globálního světa. V českém pavilonu je umístěná instalace, která se také sice věnuje energii, předkládá nám ale ideu, že člověk potřebuje dobíjet sílu nejen přijímáním potravy, ale především uváděním těla i mysli do klidu, a s tím na sebe nechat působit přirozené okolí, konkrétně les.

Les jako otevřený koncept
Ne náhodou si Jindřich Ráftl a Jan Tůma ze studia R/FRM společně s Davidem Sivým vybrali biotop českého lesa. Zalesnění České republiky tvoří jednu třetinu plochy. Na rozdíl od okolních států se u nás rozmohla kultura různých volnočasových aktivit od procházek nebo sbírání hub až po trempování, které nelpí vždy na vychozených a značených cestách. Les je spíše volným prostředím pro užívání všech návštěvníků bez omezení a pravidel. Prostředím, kde jsme obklopeni tichem a přirozeností, jež jsou patrné na každém metru. Klid a ticho je i nosným bodem celého projektu, který se nazývá „Laboratoř ticha“. V kontextu velkolepé podívané celého Expa přišli autoři s něčím, co pro ně není atrakcí, ale naprosto přirozenou součástí života a prostředí. V instalaci „Laboratoř ticha“ čím víc jste v klidu, tím víc poodkrýváte detailní mikrosvět českého lesa. Můžete si vybrat z několika stanovišť, kde se interaktivně spojíte s živou přírodou těsně před vámi. Čím více se zklidníte a necháte na sebe působit prostředí, tím víc se dozvíte díky sadě kamer snímající detaily rostlin v obřím květníku. Ty jsou pak doplněny o informační vrstvu rozšířené reality a přenášeny na velkoformátové projekční plátno.

Technologie jsou zde patrné na každém kroku. Již první pohled na futuristicky vyhlížející obří lesní květináč je jen začátkem přehlídky dnešních technologických možností. Ocitáte se v laboratoři, kde se propojuje technologie s přírodou v estetizovaném rámci. Rostliny jsou udržovány při životě díky automatizovanému pěstebnímu systému, který zároveň sbírá různá data. Všechny naměřené hodnoty se zároveň uchovávají pro další výzkumnou práci, na které spolupracuje např. Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Kritika dnešní technologičnosti
Autoři zde však nepoužívají technologii konzumně, zkrátka protože můžou, jak je to dnes běžné ve spoustě odvětví současné kultury. Naopak s nadměrným užíváním vedou kritický diskurz. Přiznávají, že technologie jsou nosné pro dnešní společnost, v níž žijeme, ale o to spíš se musíme ptát po jejich smyslu a účelu. Kritizují dnešní vizuální kulturu, která se často jeví jako slepenec efektních prvků. Snaží se předkládat efektivní fúzi, kontextuálně propojující prostředí, technologie a procesy. Individuální práce s kontextem je pro ně především vazba na reálné prostředí. A i když samotný projekt by bez přípravné práce v počítači a jisté virtuální představy nebyl možný, stále si uchovává autentičnost a uvěřitelnost. Autorský tým, velmi poučený zlatou érou českých Expo pavilonů, se snažil zachytit český výtvarně autentický přístup, který můžeme spatřovat například v Laterně Magice nebo Kinoautomatu. Odkaz k práci Josefa Svobody nebo Jaromíra Krejcara cítí jako nosnou součást uměleckého konceptu.

Motivovat i varovat
Součástí české expozice je i propagační místnost pro partnery projektu, kde stejní autoři navrhovali mobiliář. Ten je opět inspirován českou přírodou. Jednotlivé kusy nábytku jsou parafrází na pískovcové útvary v české krajině. Pískovec jako hornina, která je formovaná hydrogeologickými přírodními procesy, nabývá v přirozeném prostředí osobitých tvarů. Celý mobiliář díky počítačové simulaci také dostal podobu a formu přirozeného tvarosloví z přírody. A zásluhou nosného motivu českého pavilonu, kterým je voda a vodní živel, mají návštěvníci šanci okusit další autentickou část české krajiny. Demonstrace a reprezentace českého přírodního bohatství daleko za hranicemi našeho státu je adekvátní důvod pro lehce futuristicky technicistní výstavní projekt. Zároveň nás upozorňuje na nebezpečnost našeho chování vůči křehkým přírodním biotopům. Pokud si naše přirozené prostředí nebudeme dostatečně chránit a pečovat o něj, mohla by nám v budoucnu zbýt již jen umělá počítačová simulace nebo uměle vypěstovaný les v květináči. Jestli český pavilon a jeho expozice zůstanou ukotveny ve vzpomínkách návštěvníků, budeme moci vyhodnotit až po skončení celé akce. Jedno je jisté již teď, každý by si měl najít čas na zastavení a restart mysli, díky klidu a tichu. Jak tvrdí Julian Treasure, autor knihy „Sound Business“ a konzultant v oblasti vlivu zvuku na společnost, každý den bychom si měli najít čas na nové nastartování smyslů, kdy se klidně, nerušeně zaposloucháme do svého okolí a na chvíli se staneme jeho nerušivou součástí. V dnešním ukřičeném světě zapomínáme, jak devastující účinky zvukový smog a hluk může mít. I proto bychom si měli vážit původního prostředí, kde ještě stále můžeme naslouchat harmonickým zvukům lesa a přírody. ∞