Do jaké míry nás historie může varovat před nadcházející budoucností? A jak tomu je v případě krajiny, která nás obklopuje? Zhmotňují se v ní všechny etapy vývoje naší společnosti? Tikající krajina – audiovizuální projekt, který nám volnou interpretací nabízí možnost, jak znovu číst historii krajiny, a upozorňuje na její potenciál. Mentální mapu krajiny kolem Duchcova ztvárnili Martin Búřil a Jan Šrámek.

Duchcov není jen jedna z relikvií české historie. Zámek, obec i krajina jsou výrazné fenomény, které měly velký vliv na vývoj kultury a společnosti u nás. Malé sídlo v Podkrušnohoří je opředeno velmi komplikovanou a ne vždy veselou historií. V době svého největšího rozmachu byla oblast Teplicka velmi významnou a žádanou lokalitou tehdejší honorace. O to se zasloužilo nejen teplické lázeňství, ale především malebná a dramatická krajina a reprezentativní sídlo Duchcov. I proto není náhodou, že zde ve 2. polovině 18. století působil jako knihovník Giacomo Casanova.

Neklidná minulost
Búřil se Šrámkem zvolili způsob animované koláže, aby oživili nejen historii, ale i odkaz, který v sobě ukrývá vývoj krajiny. Na začátku sledujeme formování dramatického reliéfu blízkých Krušných hor vulkanickými procesy. Následuje fáze nedotčené přírodní lesnaté krajiny, kterou vzápětí vystřídá kultivace krajiny. Ta vrcholí rozsáhlou barokní zahradou v 1. polovině 18. století a výstavbou panského špitálu, jenž byl následně v roce 1958 zbořen z důvodu nikdy nerealizované těžby uhlí. V osmiboké kapli špitálu se nacházela umělecky významná nástropní freska od V. V. Reinera, která byla však zachráněna a následně přenesena do nového zahradního pavilonu. Za doby studené války zámek sloužil jako prostor pro vojenskou techniku. V 80. letech minulého století pak Duchcovu hrozila likvidace kvůli těžbě zásob hnědého uhlí, která však nikdy nebyla naplněna.

Interpretace dnes
Autoři nejenže mapují vývoj okolí zámku i vesnice samotné, ve své reakci na pomezí příběhu a experimentální animace si mimoto dovolují kriticky upozorňovat na vývoj společnosti jako takové. Poukazují zejména na to, jak lidstvo stále více přechází od přirozenosti spojené s přírodním prostředím k přetechnizované konstruované realitě, ve které se člověk stále více spoléhá na technickou podporu vlastních vynálezů. Ač vývoj sám je dramatický a někdy tematicky velmi truchlivý, vizuální forma je příjemně odlehčená a v jednotlivých obrazech se často objevují humorné nadsázky, např. průmyslová továrna jako loď proplouvající krajinou aj. To celé tvoří poutavou podívanou, která ale nutí k hlubšímu zamyšlení. Pochopitelně i výstup samotný je převyprávění příběhu autory, kteří uchopili problematiku svým způsobem a mentálním přístupem. Tím i otevírají myšlenkovou paralelu, kde přímo zkoumají, co si divák odnáší z porozumění minulosti a jak to může ovlivnit jeho budoucí chování.