Jeden je až posedlý iluzivností, ženskou smyslností a pomíjivou proměnlivostí v čase, druhý zase komunikací se světem přes své animované hrdiny, kteří nestárnou stejně jako jejich sláva. Máte pocit, že takové přístupy se nedají spojit do jedné vize?

Filmový průmysl nám vždy nabízí nepřeberné množství druhů metráže, tématiky i zpracování. Pokud ale autorský tým tvoří dvě opravdu významné osobnosti 20. století, navíc zdánlivě nekompatibilní, jak tomu je u Salvátora Dalího a Waltera E. Disneyho, jistě v nás vzbudí touhu po důkladnějším zkoumání.

Provokatér a kreslíř
Destino, krátkometrážní snímek, u kterého si podali ruce Salvator Dalí a Walter E. Disney. Jeden v té době byl již etablovaným umělcem s pověstí provokatéra a druhý vyhlášeným animátorem s tvorbou, která časem zakotvila hlavně mezi dětským publikem. Dalí v té době ale nebyl filmař začátečník. I díky tomu měla spolupráce s Disneym šanci na úspěch. Salvátorova relativizace času a diskreditace skutečnosti dostala díky týmu animátorů netradiční časovou sekvenci. Vedle toho hlavní ženská postava příběhu, nesoucí typický Disneyovský rukopis, svou lapidárností přímo ztotožňuje protipól k malířovu detailnímu a náročnému stylu.

Iluzivnost jako koncept
Příběh vypráví o vzplanutí mladé ženy a boha Chronose, který představuje v pre-Socratovské filosofii personifikaci času. Setkávají se mimo čas a reálný prostor, což plynule navazuje na umělcovy snové krajiny, tak jak je známe z jeho obrazů. Trvalá přeměna reálných předmětů, absurdita přítomnosti a iluzivnost jen podporují dokonalou představu o nemožném naplnění jejich lásky. Díky tomu i celý snímek působí velmi jemně a poeticky. Chronos navíc není vybrán za aktéra náhodou, časový hyperrealismus je pro Dalího stěžejním tématem. Pomíjivost zde není zachycena pouze ikonickým ciferníkem hodin, ale i sledem událostí s fantastickými kompozicemi.

Film se tak do jisté míry stává opakovacím testem ikon z malířových pláten.

Naplněný osud
Film byl původně zkoncipovaný a vymýšlený za života obou autorů v roce 1945. Po 2. světové válce ale Disney Studio France procházelo finanční krizí a projekt odložilo do šuplíku. Až v roce 1994 se synovec Walta Disneyho Roy rozhodl projekt vzkřísit a dotáhnout do zdárného konce. Více než dvacetičlenný tým animátorů systematicky navázal na příběh napsaný Salvatorem Dalím a Johnem Henchem. Film měl premiéru až v roce 2003 na Mezinárodním festivalu animovaného filmu v Annecy ve Francii a ten samý rok získal nominaci na Oskara za nejlepší krátký animovaný film. Od té doby se stal již několikrát součástí expozic zaměřených na Dalího práci a vztah k filmu, např. v roce 2007 v Tate Modern nebo 2012 v Centre Georges Pompidou v Paříži.

Trvalo to dlouho, ale nakonec osud (galicíjsky „destino“) unikátního projektu došel naplnění a odkaz jedinečné spolupráce tu bude s námi dál nezávisle na plynutí času. ∞