Ostrava je bezesporu nevyčerpatelnou líhní poezie, stejně tak ale i Brno, například díky nakladatelství Větrné mlýny a jeho edice Mlat určené debutující autorům. Jaká shoda náhod, že právě jedním z nich se stal v Brně žijící a původem ostravský básník Filip Klega se svou sbírkou Andrstán. Tu si „nadělil“ minulý rok ke svým třicátinám a rozhodně nekončí u hranic Brna a Ostravy, ale jde mnohem dál.


Muž s kloboukem na hlavě
Kdo zná Filipa Klegu osobně, ten si asi jako první vybaví jeho velký klobouk, kterým upoutává pozornost. Stejně tak však umí upoutat i skrze své verše, při čemž právě Andrstán připomíná poeticky laděné tulácké zápisky, v nichž autor leží na zemi opřený o strom a tiše, jindy i aktivně pozoruje dění kolem. A je jedno, jestli právě pobývá v Brně, v Ostravě nebo v Rumunsku. Jak sám Klega píše v básni Listy (str. 15): „Na zahrádce dělám sbírku / Nezáleží jestli Morava nebo Francie / listy jsou všude stejné.“ Sbírka se dělí do pěti oddílů, přičemž v každém dominuje trochu jiné téma. V Jen verzi pro turisty se autor velmi lidsky soustředí na specifika cestování a věnuje se především sociálním aspektům, pro změnu v Pro mě za mě si dává do hledáčku politiku. Další dva oddíly Když seš blbej, musíš pracovat a Starej Vondrous se věnují fiktivním postavičkám s jistě reálnou předlouhou pivních povalečů. V poslední části s názvem Drahé město poodhaluje skrytá nebo do očí bijící zákoutí Brna a rafinovaně na závěr i vysvětluje, co je to ten Andrstán.

Lidé na periferii
Všechny texty spojuje autorův citlivý zájem o ostatní jedince, kteří se často ocitají na periferii, územní i společenské. O tom svědčí i báseň Tiergarten (str. 9): „Našel jsem vhodné místo pod stromem / a ulehl / Kolem rejdí králíci / Stromy bombardují zem žaludy / V remízku za mnou / dvě podivné existence / ukrývají poklad: / tašku cinkajících flašek / (A ty říkáš že mě máš ráda?).“ Na okraji žijí také zmíněné Klegovy fiktivní postavičky a v básni Ivošek a Dub (str. 39) se píše: „Dub se s Ivoškem jednou nepohodl / když zabředli do jisté / politické geografické historické / vlastně asi geopolitické / pře / a nerozuměli si natoli k/ že nakonec každý okupoval opačný konec hospody.“ Kromě citlivosti si Klega velmi rád notuje se sarkasmem a ironií, jako je to mu například v Přátelích v Brně (str. 51): „Všichni se spolu / tak trochu / bavím e/ i když se třeba / úplně nemusíme / Jsme takový lidský vzorek / Evropské unie.“ Zároveň autor nešetří kritikou západní civilizace a ve 28. říjnu (str. 25) rozčarovaně spílá: „Kde jste všichni? / Kam jste šli? / Mojžíš vybírá koše / Římané hrají šach // Svoboda padá z nebe a stéká do gulagů / Mír se hrozí pancéřové pěsti / Demokracie má šat ušitý z bankovek.“

Máničky a underground
V poslední řadě je pak velmi pozoruhodnou postavu Andrstánu stará mánička, na níž si lze povšimnout, že ačkoliv autor srší nadšením pro underground, neztrácí nad ním ani určitý nadhled. V básni Starý Vondrous (str. 41) onu podivnou existenci Klega popisuje následujícím způsobem: „Hele tamhle jde! / Kdo?/ Přece starej Vondrous! / Který to je? / No ten s těma vlasama a vousama a dělá takhle –.“ Jeho charakterizaci pak rozšiřuje dál v básni Starej Vondrous na fesťáku (str.42): „Starej Vondrous jezdí na fesťáky / poslouchat bigbí t/ a čumět na mladý holky / Lemtá tu břečku / které říkají pivo/ a před nástupem kapel na plac / sežere aspoň jednu kuřecí polívku.“ I přes určitou nicotnost a bezčasí spojené s povalečstvím však Klega ze své jinakosti neustupuje a na pomyslný chmelově hořký undegroundový dortík pokládá třešinku v titulní básni Andrstán (str. 59): „Založíme hrad který pojmenujem / Bigbít / Plány načrtne Petr Čichoň / ve Švandě / a na stavbě bude otrocky dřít / ranec mániček /… / Tohle všechno / městys / ves / i hrad / se tak liší od okolního světa /že se z toho stalo / autonomní stát / Andrstán.“

A co vy? Chtěli byste žít v Andrstánu? Ať je tomu jakkoli, zakuste alespoň skrze četbu ten Klegův. Pokud to jde, ulehněte do trávy a louděte očima po verších stejně, jako to dělá starej Vondrous po mladých holkách.

Filip Klega: Andrstán
Nakladatelství Větrné mlýny
Brno, 2022, 64 stran