Mezi fotografy stačí říct jediná věta – Torst vydal Koudelkovy deníky.

Červnový horký podvečer, vše ztichlo, blíží se letní slunovrat a magická svatojanská noc. Zpívají cikády a chrousty přitahuje světlo ze zapomenuté lucerny. Pouliční lampy se už na noc zhasínají. Nalévám si víno do toho medového klidu, voní lípy. Dnes asi budu ponocovat.

Mark Ther je na tuzemském uměleckém poli známou a nebojím se říct, že ikonickou postavou. Jeho multimediální práce dlouhodobě konfrontují diváka s palčivými tématy, vytahují jej z komfortní zóny a předkládají témata, která by si vidět snad ani nepřál.

Ve světových i českých moderních dějinách najdeme spoustu rozporuplných osobností, jejichž příběh působí jako bláznivá nebo černá komedie. Právě oni jsou v posledních letech inspirací pro dramatika a dramaturga Tomáše Vůjtka, jenž jejich osudy zpracovává do žánru grotesky. V minulých letech se jednalo o nacistického funkcionáře Adolfa Eichmanna a zpěváka Slávka Nováka. Nyní jde o komunistického politika a generála Jana Šejnu, o němž Vůjtek vytvořil s režisérem Ivanem Krejčím inscenaci Zápas o generála, kterou otevřeli nový ještě menší prostor Komorní scény Arény s příznačným názvem Komůrka.

Pravidelná přehlídka uměleckých projektů ve veřejném prostoru Brno Art Open startuje v červnu, tentokrát se zaměří na umělce a umělkyně, věnující se tzv. bio-artu. Umělecké objekty, instalace a intervence budou v brněnských ulicích a parcích k vidění do konce srpna.

Kim Kardashian zhubla kvůli tomu, aby si na pompézní přehlídku Met Gala mohla obléknout šaty Marilyn Monroe. „Chce to změnu!“ říkáte si každé ráno při lamentování nad svým účesem? Change your destiny!

Šestý ročník uměleckého Festivalu m3 / Umění v prostoru, který vzniká pod záštitou uměleckého Studia Bubec a Galerie hlavního města Prahy, je tady… A letos bude všechno trochu jinak!

Při vyhodnocování kvality a relevance uměleckého díla hraje roli mnoho faktorů, z nichž ty v neposlední řadě jsou i nahodilost a načasování – tedy faktory, které lze jen těžko na cestě za úspěchem díla (i autora) vymodelovat. Což je dobře, protože kdyby bylo dobré dílo zcela vypočitatelné na základě jednotlivých rysů, kam by pak zmizela ta hra s okolnostmi, která překvapuje – ať pozitivně či negativně – a přináší údiv.

Ana-Cristina Leonte je jedním z múzických pramenů Rumunska, jenž dodává život tamní hudební scéně. Nepopiratelné vysokoškolské zázemí v jazzu se v její hudbě mísí s vlivy hip-hopu, d‘n’b, dubu i trip-hopu, které přicházejí chronologicky i retrospektivně. Vedle své hudební iniciativy coby A-C Leonte se v minulosti věnovala i dalším projektům, které spojovaly nadšené muzikanty a na zajímavých místech vytvářely hudební zážitky, které s jejich účastníky i diváky zůstanou alespoň malým kouskem napořád. Kde se tyto projekty již stávají minulostí, objevují se nové a A-C Leonte tento vývoj sleduje z pozice pozorovatele, který se nebojí přijímat věci tak, jak přicházejí.

Hynek Alt je neodmyslitelnou součástí prostoru současné fotografie. Jeho uvažování o tomto médiu je založeno na posouvání hranic a skrze své projekty pracuje s fragmenty a principy fotografie, které se stávají pilíři jeho uměleckých projektů. Svůj přístup potvrzuje i v nejnovější výstavě Tomorrow Never Knows připravené pro Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem.

Na malebné české vísce to vře. Kombinace zahnilé méněcennosti a strachu z neznámého dala vzniknout uprchlické hrozbě. Absolventský film režiséra a scenáristy Adama Kolmana Rybanského z FAMU se zaměřuje na problematiku, která se v domácí kinematografii objevuje spíše v drobných elitářských posměšcích. Titul Kdyby radši hořelo bude dozajista patřit k nejlepším českým filmům uplynulého roku.

Z lásky zabila cizí dítě, a teď ji od trestu oběšením může zachránit jen jednomyslné stanovisko dvanácti žen, které potvrdí, že je těhotná. Někdy v polovině 18. století si mohly tak sáhnout na břicho, zjistit, jestli teče mléko, nebo podebatovat o dalších příznacích. Žádná z přítomných ale první měsíce těhotenství určit s jistotou nemůže. A dvanáct žen se z principu na ničem nikdy neshodne. Tak se pomodlíme?

Tradice. Jak je žít, jak je dodržovat, jak je předávat dál, anebo se jich naopak zříct ve jménu nového.

Román Zřídlo od autorky Akwaeke Emeziové pojednává o duchovním a psychologickém rozvoji hlavní hrdinky Ady, přičemž duchové uvnitř ní usilují o nadvládu nad jejím tělem. Výjimečný debut autorky představuje skutečný životní příběh zahrnující queer, trans a nebinární tematiku společně s polyteistickým náboženstvím.

Polský film Nezanechat stopy (Zeby nie było sladów) vypráví příběh pozůstalých po studentovi Grzegorzi Przemykovi, kterého v roce 1983 bezdůvodně ubili občanské milice. Jediného svědka se socialistický režim okamžitě snažil zdiskreditovat. Snímek Jana P. Matuszynského je formálně velmi zručnou lekcí totalitních praktik.