Mediální archivy, zvukové krajiny, obrazové manipulace či paměťové asambláže. Videoart si s formálně-obsahovými kategoriemi nikdy příliš nelámal hlavu a jeho přirozená heterogenita a mediální zpupnost často komplikovaly kurátorům vystavování. Brněnský Dům umění v letošním roce připravil dvě výstavy, které reflektují počátky tohoto média zejména v Československu, Polsku a Maďarsku a prostřednictvím tematizace databází a archivů poukazují na re-distribuci výstavních nároků videoartu.

Před třemi lety jsem psala do Artiklu na téma oslava článek o sukních pro všechny, o přípitku na nalakované nehty a perlové náhrdelníky, kterých si všímám na mužích. Dnes si kladu otázku: „Co se doopravdy změní, když se tyto atributy zbaví genderu?“ Danou problematiku dlužím rozebrat kritičtěji a z více stran: apropriace, kulturního kapitálu a třídy.

Trpím představou, že někoho sbalím na to, jak se tvářím. Jde o to, jak se opravdu tváříš, ne o to, jak se kontroluješ. Nejzazší spojení musí být to nejsnazší, i kdyby mělo být negativní.

Výstava Říp: kontext a současnost, připravená pro Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, zkoumá horu Říp a její dnešní význam prostřednictvím aktuální tvorby studentů a studentek Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a jejich pedagogů. Videa, grafiky a zvukové instalace se propojují s malbami zachycujícími Říp ze sbírek galerie a společně vytvářejí vizuální dojem obrazárny.

Kateřina Šťastná patří k mladší generaci českých sochařek, které pracují s tělem jako základním výchozím motivem. Výstava v Artium by KKCG představuje její dosavadně nejambicióznější prostorový projekt.

Podle burjatské legendy vznikl Bajkal ve chvíli, kdy lidé zastavili ničivý požár slovy „Bai, gal!“ – „Ohni, přestaň!“.

Bonu_Berlin a Chemise spojuje ulice, sprej i zkušenost s proměňováním veřejného prostoru. Nově také sdílejí 700 metrů dlouhou zeď v pražské Ruzyni, která se stává plátnem projektu s tématem Krása města v pohybu. Jako dva z třiceti předních streetartových umělců a umělkyň se podílejí na této z nejrozsáhlejších muralových realizací svého druhu. Jak přemýšlejí o vlastní tvorbě a jak nahlížejí právě na projekt, který mění městskou krajinu?

Milujete kulturu a rádi píšete? Naučíme vás milovat psaní a žít kulturou. ARTIKL otevírá letní redakci. OPEN CALL do 23. 6. 2026.

Originální performativní projekt Zahradníiíiíiíiíi republika od mezinárodního uměleckého uskupení Ferst Dadler a zvukové umělkyně Loré Lixenberg, přináší do Pardubic dvojici jedinečných performativních setkání, v nichž se republika stává předmětem zkoumání skrze své akustické a vztahové vrstvy.

Představit dvě silné autorské persony jako jeden společný celek je zdánlivě jednoduché, ve skutečnosti však interpretačně ambiciózní gesto. Obzvlášť v případě autorů tak silného osobního spojení, které měli Věra Nováková a Pavel Brázda.

Hlavní část výstavy Jiřího Černického v Galerii Lázně Liberec tvoří rozsáhlý soubor kreseb, které byly vytvořeny od roku 2016 až do současnosti.

Proměna člověka nebývá jednorázový zlom, ale proces, který si často uvědomujeme až zpětně. Výstava Jany Zhořové v Galerii Půda pracuje s tímto motivem jako něčím, co lze prožít, přestože to nelze přesně zachytit. Skrze videa z rodinného archivu, práci se zvukem i specifický prostor vzniká instalace, která vybízí k přemýšlení o tom, co zůstává – a co se v čase mění.

Digitální platformy dnes zásadně ovlivňují, jak se umění šíří, interpretuje i archivuje. Viditelnost kulturních projektů už neurčují jen instituce, ale také algoritmy, sdílení a online prostředí. Pátý text série se zaměřuje na to, jak technologie postupně přebírají některé institucionální funkce – a co to znamená pro kulturní paměť i autoritu institucí.

Jako silně emocionální a vizuální celek působí výstava věnovaná Arnoštu Lustigovi. Přestože je expozice vystavěná na rozsáhlých textových blocích, jejich hutnost vyvažují pečlivě vybrané fotografie, které návštěvníka přímo vtáhnou do jeho vzpomínek.

Nedávno jsem navštívila umělecký workshop, kde padlo v rámci diskuze slovo péče. Jedna z účastnic si povzdechla, jak je z péče unavená. Automaticky jsem usoudila, že tím myslí, jak je daný pojem v současném uměleckém a aktivistickém diskurzu nadužívaný a vyprázdněný.