Dům umění města Brna otevře 10. března v Domě pánů z Kunštátu kolektivní výstavu Terapie venkovem, která se zaměřuje na současné umělecké reflexe života mimo městská centra.

Jak se buduje hudební kariéra v době sociálních sítí, algoritmů a neustálého srovnávání? Rozhovor s mladou autorkou Teri o psaní z vlastních emocí, tlaku na výkon, hledání autenticity i o tom, proč je někdy důležitější zůstat svůj než být vidět.

Divadlo Petra Bezruče má inscenaci, která se neohlíží po pietě shakespearovských tradicí. Režijní koncepce Dodo Gombára zde staví na radikálním zcivilnění klasiky a na výrazné herecké osobnosti Josefa Trojana. Jeho Hamlet není romantický melancholik ani intelektuální estét. Je to mladý muž rozleptaný depresí a vyčerpaný světem, který se mu rozpadá před očima. Láska či naděje zde tentokrát chybí úplně.

Alšova jihočeská galerie zahájila letošní výstavní sezonu na Hluboké dvěma expozicemi, které se potkávají v myšlenkovém dialogu – mezi minulostí a současností, materií a ideou, duchovní zkušeností i společenskou reflexí.

Přelom února a března bude v pražských kinech Světozor, Bio Oko, Ponrepo a Kino Pilotů patřit těm nejlepším krátkým filmům z Česka i zahraničí. Jubilejní 20. ročník festivalu Pragueshorts, pořádaný pod hlavičkou MFF Karlovy Vary, se uskuteční od středy 25. února do neděle 1. března, následně od 1. do 22. března pokračuje online na KVIFF.TV.

Přestože původní záměr Johna Miltona (1608−1674) bylo v jeho epické básni Ztracený ráj ospravedlnění Božích cest lidem, jen stěží mohl tušit, že jeho dílo, které bylo poprvé publikované v roce 1667, bude o tři a půl století později čteno především jako text, který Boha problematizuje, Satana humanizuje a člověka staví do role bytosti vržené do světa bez návodu.

Nedívejte se na něj. Nedívejte se do mobilu. Je závislý na přítomnosti postav. Potřebuje být jedinou černou dírou v dosahu.

Kniha Sláma i hedvábí Džuničiho Sagy patří k těm nenápadným titulům, které čtenáře neoslní formální virtuozitou ani dramatickou zápletkou, a přesto v paměti zůstávají s neobyčejnou vytrvalostí. Její síla spočívá jinde: v trpělivě naslouchaných lidských hlasech a v přesvědčivém obrazu světa, který už zmizel, aniž by byl definitivně zapomenut.

Současná výstava Taji Spasskové Matter of Absence v Galerii Františka Drtikola v Příbrami představuje koncentrovaný vhled do autorčina dlouhodobého zájmu o hranice viditelného, o momenty, které se vymykají jednoznačné reprezentaci.

Římský básník Publius Ovidius Naso učinil ve 2. roce n. l. něco neobyčejně impozantního: shromáždil klíčová mytologická vyprávění pozvolna končící antické epochy a seřadil je do jednoho chronologického celku.

Kulturní instituce dnes čelí ztrátě autority, proměně jazyka i nestabilitě. Přesto nezmizely – naopak zůstávají klíčovými aktéry kulturního pole. Text se zaměřuje na to, co v institucích slábne, co přetrvává a proč se nacházíme spíš ve stavu přechodu než v krizi.

Taneční inscenace Second Practice, vzniklá pod hlavičkou platformy ME-SA a uvedená brněnským kulturním centrem CO.LABS v rámci projektu věnovaného nezávislým ženám-umělkyním s dětmi na i po mateřské dovolené, je výpovědí, která se nepodbízí efektem, ale obstojí silou osobní zkušenosti.

Francouzský meziválečný plakát bývá oslavován jako vrchol reklamní tvorby — výstava v UPM v Praze však tento obraz jemně, ale důsledně rozrušuje. Kurátorka Lucie Vlčková a restaurátorka Martina Chadimová mluví o plakátu jako o médiu na pomezí umění a obchodu, o řemeslné dokonalosti i odvaze vystavovat sto let staré tisky bez skla. Rozhovor o mýtech „zlatého věku“, etice restaurování a o tom, co nám dnes říká reklama, která si ještě dovolovala být nespoutaná, barevná — a někdy i kýčovitá. O tom se lze přesvědčit na samotné výstavě a to ještě do 29. března.

Jakými způsoby se nám odhaluje ekologická realita? A proč bychom ji měli přestat chápat jako něco „vně“ nás, když se ve skutečnosti dotýká jak naši tělesnosti a smyslů, tak i představivosti samotné?

Po čtyřech letech se norský režisér Joachim Trier vrací na filmová plátna se snímkem Citová hodnota. Film je v kinech od konce loňského roku a už stihl posbírat řadu prestižních ocenění — od Velké ceny v Cannes přes Zlatý glóbus pro Stellana Skarsgårda až po triumf na Evropských filmových cenách. Snímek nyní míří i na Oscary. V čem ale spočívá jeho skutečná výjimečnost?