Stav mezi bděním a spánkem je mystický a plodný ohledně uvědomování si věcí ve tvém životě, vztahů a tak. Intenzivní pocity ti nedají spát. Divíš se svému životu, ale ráno vstaneš a děláš, co máš.

Nejen na výstavách klauzurních prací uměleckých škol lze sledovat, že se hlína a práce s ní navrací do středu zájmu. Materiál, řemeslo a tělesná zkušenost tak zažívají v tvůrčích kruzích rehabilitaci a kromě výšivky, kterou se hojně zabývá velké množství (nejen) umělkyň, se vrací pozornost také keramice.

Výstava Hit by News v Centru současného umění DOX zkoumá fascinující vztah mezi uměním a tištěnými médii. Zobrazované umění zvané press art silně rezonuje aktuálním světem.

Nevím, jaké další site-specific instalace ještě letos uvidím, ale instalace v novém prostoru Stodola Klenová ve mně zanechala poznání, že se v ní stává otázkou právě samotné vidění.

Výstava Jan Solpera ROUNDED vychází z dlouhodobé dramaturgie Západočeské galerie v Plzni, jejíchž nedílnou součástí je i grafický design.

Po pěti letech od otevření představuje Kunsthalle Praha svou sbírku v dosud nejrozsáhlejším výstavním projektu. Memory of Touch rezignuje na chronologické řazení a místo něj hledá vztahy mezi díly napříč generacemi, médii i geografickými kontexty. O proměnlivosti sbírky, nových interpretačních rámcích i významu mezinárodního dialogu hovoří kurátorka Barbora Ropková.

Více než třicet pět let po sametové revoluci získává Praha to, co jí dosud chybělo: stálou uměleckou instalaci zahraničního autora světového formátu ve veřejném prostoru.

Mediální archivy, zvukové krajiny, obrazové manipulace či paměťové asambláže. Videoart si s formálně-obsahovými kategoriemi nikdy příliš nelámal hlavu a jeho přirozená heterogenita a mediální zpupnost často komplikovaly kurátorům vystavování. Brněnský Dům umění v letošním roce připravil dvě výstavy, které reflektují počátky tohoto média zejména v Československu, Polsku a Maďarsku a prostřednictvím tematizace databází a archivů poukazují na re-distribuci výstavních nároků videoartu.

Před třemi lety jsem psala do Artiklu na téma oslava článek o sukních pro všechny, o přípitku na nalakované nehty a perlové náhrdelníky, kterých si všímám na mužích. Dnes si kladu otázku: „Co se doopravdy změní, když se tyto atributy zbaví genderu?“ Danou problematiku dlužím rozebrat kritičtěji a z více stran: apropriace, kulturního kapitálu a třídy.

Trpím představou, že někoho sbalím na to, jak se tvářím. Jde o to, jak se opravdu tváříš, ne o to, jak se kontroluješ. Nejzazší spojení musí být to nejsnazší, i kdyby mělo být negativní.

Výstava Říp: kontext a současnost, připravená pro Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, zkoumá horu Říp a její dnešní význam prostřednictvím aktuální tvorby studentů a studentek Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a jejich pedagogů. Videa, grafiky a zvukové instalace se propojují s malbami zachycujícími Říp ze sbírek galerie a společně vytvářejí vizuální dojem obrazárny.

Kateřina Šťastná patří k mladší generaci českých sochařek, které pracují s tělem jako základním výchozím motivem. Výstava v Artium by KKCG představuje její dosavadně nejambicióznější prostorový projekt.

Podle burjatské legendy vznikl Bajkal ve chvíli, kdy lidé zastavili ničivý požár slovy „Bai, gal!“ – „Ohni, přestaň!“.

Bonu_Berlin a Chemise spojuje ulice, sprej i zkušenost s proměňováním veřejného prostoru. Nově také sdílejí 700 metrů dlouhou zeď v pražské Ruzyni, která se stává plátnem projektu s tématem Krása města v pohybu. Jako dva z třiceti předních streetartových umělců a umělkyň se podílejí na této z nejrozsáhlejších muralových realizací svého druhu. Jak přemýšlejí o vlastní tvorbě a jak nahlížejí právě na projekt, který mění městskou krajinu?