Po krátkém prázdninovém uzavření Dům umění Ústí nad Labem ožije prezentací sedmi vysokých uměleckých škol prostřednictvím tvůrčích výstupů jejich studentů a pedagogů.

Kreativní narušení společenských kódů. Tvorba z vlastního nitra. Originalita. Básnický akt pojmenování skutečnosti. Všechny tyto heroické aktivity spojuje filozofie posledních dvou staletí s postavou uměleckého génia. Nenajdeme je však také za hranicemi světa umění, v životech marginalizované skupiny lidí, která se konečně hlásí o slovo?

Co médium fotografie nabízí a do jakých poloh nechá lidské existence zabrousit? A kde se naopak zachycující a zachycovaná bytost vytrácí a zbývá jen médium samotné, které tak získává, sice prostřednictvím subjektů s ním pracujících, svůj pedestal, význam svého bytí?

V Pavilonu skla Klatovy patří léto opět sklářské škole. Již název aktuální výstavy Fascinace sklem – Práce ze sklářské školy ve Zwieselu / Faszination Glas – Arbeiten aus der Glasfachschule Zwiesel zcela zřetelně vypovídá, která to škola zde letos vystavuje.

Zdraví mě kluk, kterému jsem za pandemie řekl, že by neměl být v knihovně, když kašle a troubí jak na lesy. Navíc pořád chodil sem a tam. Zdá se, že na mě nezanevřel.

Boticelli, Tizian nebo Rembrandt. Tyto malíře – ale nejen je – spojil zájem o jednu bohyni – Floru. Každý jí věnoval prostor svého plátna, obraz pojmenovaný po ni. Boticelli, ten pak portrét rozšířil na devíti člennou scénu postav z antické mytologie a pojmenoval obraz názvem La Primavera (1485–1487). K Floře se obrací také právě probíhající výstava Florálie, která opěvuje květy zasazené do Musea Montanelli.

V současném výtvarném umění není nouze o folklorismy – tvorbu, která reflektuje lidovou kulturu. Díky tomu mohla kurátorka Petra Mazáčová vybrat více než tři desítky českých i zahraničních umělců mladší a střední generace. A představit jejich tradicí inspirované instalace, videa, malby, sochy (a další) z posledních patnácti let.

Vlahá noc. Ticho. Dnes ani nekuňkají žáby, nezpívají svou každonoční píseň. Vzduch je vlhký po několika nočních deštích. Hoří svíce a svítí obrazovka počítače. Co nás čeká následující den? Nechávám se unášet kouzlem okamžiku. Naděje a radost se snoubí s obavami a nejistotou někde zarytými v povědomí. Ty se pak spláchnou sklenkou vína a kozlíkovými kapkami. Je po půlnoci. Zapínám rádio. Vysílají Smyčcový kvartet číslo 8 od Jana Kapra.

Výstava Setiny v letohrádku Hvězda, otevřená v loňském roce k nedožitým stým narozeninám spisovatelky a překladatelky Bohumily Grögerové, se nyní stala inspiračním zdrojem a zároveň kulisami pro natáčení experimentálního filmu.

Díváte se pozorně? Americký film Všechno, všude, najednou je určený k pozornému sledování a k opakovaným zhlédnutím. V době kulturních produktů rychlé spotřeby jde o cennou vlastnost. Díky svému tempu snímek nejen vtahuje, ale přímo zahlcuje.

Na výstavě Dominiky Dobiášové se ocitáme v jiném světě, který je nám předestřen s výjimečnou jemností a precizností. Výstava Pokoj pro každého z nich, která je nyní k vidění v Galerii mladých v Brně, se sebou nese specifické mysticko-romantické kouzlo, jež v sobě zahrnuje lásku i opovržení, smutek i radost, spolupráci i osamocení. Jaké jsou pocity jedince v současné společnosti?