Jak se proměnilo sakrální umění po pádu komunismu? Odpověď nabídne výstava Posvátné umění v době komerce / české sakrální umění 1990–2026, kterou uvede 22. října 2026 Muzeum umění Olomouc. Naváže tak na nedávný úspěšný projekt mapující období let 1948 až 1989 a představí vývoj duchovně orientované architektury, výtvarného i užitého umění v posledních desetiletích.

Galerie města Plzně představuje výstavu Sofie Švejdové (* 1990) s názvem 700 000 čárek, která nabídne aktuální tvorbu autorky z let 2025 a 2026.

Milujete divadlo a rádi píšete? Naučíme vás milovat psaní a žít divadlem. Tentokrát v Brně, na začátku listopadu.

Do Studia Hrdinů ve Veletržním paláci v Praze se po roční přestávce vrací mezinárodní festival autorského divadla a současného umění NORMA.

Více než tři desetiletí nepřerušeného setkávání umělců na jednom místě představují v českém prostředí pozoruhodnou kontinuitu. Mikulovské výtvarné sympozium „dílna“ za tu dobu vytvořilo nejen svébytnou komunitu, ale také sbírku čítající přes pět set děl, v níž lze sledovat proměny českého umění od 90. let po současnost. Co tuto kontinuitu drží při životě, jak se do tvorby propisuje genius loci Mikulova a co o sympoziu odhaluje pohled zpět? O jeho historii, současnosti i připravovaném cyklu tří výstav pro Moravskou galerii v Brně hovoří jeho odborná garantka, kurátorka a historička umění Barbora Půtová.

Galerie G18 ve Zlíně uvede od 25. září výstavu Umění geometrie, která připomene sté výročí narození architekta, designéra a pedagoga Františka Crháka. Vedle archivních materiálů a jeho vlastních prací představí také projekty současných studujících Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně, které na Crhákův odkaz reagují z pohledu dnešního designu.

V říjnu se na plzeňské Sutnarce už počtvrté koná Mezinárodní sympozium Jiřího Trnky. Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara přivítá 20.–22. října ve svých ateliérech výrazné osobnosti světové ilustrace a animovaného filmu. K účasti na odborném programu jsou zváni studující a profesionálové z českých i zahraničních uměleckých škol.

Šev není jen na šatech. Je jizvou v krajině, připomínkou toho, že ne vše srostlo tak, jak mělo. Je nánosem průmyslové výroby, mementem minulosti zarytým pod kůží i paměťovou stopou operací, které jsme krajině provedli. Její vrstvy dnes dál zatěžují syntetická vlákna a tuny oděvů produkovaných systémem fast fashion, jako nová environmentální diagnóza, která po textilním průmyslu zůstávají.

Jeden z programů letošního ročníku festivalu BRNO16 se věnuje novému promýšlení umění Jana Švankmajera v kontextu současného mediálního prostředí. Tento text se zaměřuje na jednu z otázek, které program otevírá: co se děje s taktilní kinematografií v éře internetu a digitálního videa?

Fantaskní rostliny, živočichové a hybridní bytosti obývají svébytný obrazový svět Jana Híska (* 1965), výrazného představitele současné české kresby.

Dráty, spoje, mechanismy, těla a organismy v jeho díle dnes působí jako předtucha světa, v němž se hranice mezi biologickým a technologickým stále více stírá. Bedřich Dlouhý možná zobrazoval naši technologickou současnost dřív, než jsme pro ni měli jméno. Výstava JÁ! Bedřich Dlouhý v Museu Montanelli však nenabízí retrospektivu ani chronologický výklad, ale osobní pohled vyrůstající z dlouholetého sběratelského vztahu a bezprostřední znalosti autora. S Dadjou Altenburg-Kohl jsme mluvily o Dlouhém jako malíři, dadaistovi i vizionáři – a o tom, co lze v jeho díle spatřit teprve z perspektivy dneška.

Lze vstoupit do autorského světa druhého, aniž bychom se vzdali vlastního? Alessandra Svatek a Matěj Hrbek pojali svou první společnou výstavu Láska jako experiment s empatií, autorstvím i partnerskou spoluprací. V rozhovoru mluví o hranicích vzájemnosti, vědomé rezignaci na vnější kurátorský pohled i o tom, proč skutečné splynutí nakonec není cílem – a jedním z nejpodstatnějších projevů lásky může být právě zachování vlastní integrity.

Muzeum umění a designu Benešov právě otevřelo výstavu Postsvícení / Jasna studio. První velká samostatná výstava designérky Michaely Doležalové, zakladatelky studia Jasna, nabídne cestu od světla k temnotě, od bdění ke spánku a od každodenní reality až k imaginaci. Výstavu připravily kurátorky Anna Sejková a Nina Moravcová.

Proslulé drama o ženské síle i temnotě ožívá na jevišti Stavovského divadla v režii maďarského režiséra Viktora Bodóa. Inscenace staví na psychologické přesnosti, vynikajících hereckých výkonech a pozvolna gradujícím napětí.

Co když krása není luxus, ale biologická potřeba? Výzkumy stále přesvědčivěji ukazují, že kontakt s uměním může ovlivňovat psychickou kondici, odolnost i schopnost člověka prospívat. Z toho, co kultura intuitivně věděla po staletí, se dnes stává téma neurovědy, prevence i zdravotní péče. Může se jednou chodit do galerie také na předpis?