Milujete divadlo a rádi píšete? Naučíme vás milovat psaní a žít divadlem. Tentokrát v Brně, na začátku listopadu.

Do Studia Hrdinů ve Veletržním paláci v Praze se po roční přestávce vrací mezinárodní festival autorského divadla a současného umění NORMA.

Více než tři desetiletí nepřerušeného setkávání umělců na jednom místě představují v českém prostředí pozoruhodnou kontinuitu. Mikulovské výtvarné sympozium „dílna“ za tu dobu vytvořilo nejen svébytnou komunitu, ale také sbírku čítající přes pět set děl, v níž lze sledovat proměny českého umění od 90. let po současnost. Co tuto kontinuitu drží při životě, jak se do tvorby propisuje genius loci Mikulova a co o sympoziu odhaluje pohled zpět? O jeho historii, současnosti i připravovaném cyklu tří výstav pro Moravskou galerii v Brně hovoří jeho odborná garantka, kurátorka a historička umění Barbora Půtová.

Galerie G18 ve Zlíně uvede od 25. září výstavu Umění geometrie, která připomene sté výročí narození architekta, designéra a pedagoga Františka Crháka. Vedle archivních materiálů a jeho vlastních prací představí také projekty současných studujících Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně, které na Crhákův odkaz reagují z pohledu dnešního designu.

V říjnu se na plzeňské Sutnarce už počtvrté koná Mezinárodní sympozium Jiřího Trnky. Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara přivítá 20.–22. října ve svých ateliérech výrazné osobnosti světové ilustrace a animovaného filmu. K účasti na odborném programu jsou zváni studující a profesionálové z českých i zahraničních uměleckých škol.

Šev není jen na šatech. Je jizvou v krajině, připomínkou toho, že ne vše srostlo tak, jak mělo. Je nánosem průmyslové výroby, mementem minulosti zarytým pod kůží i paměťovou stopou operací, které jsme krajině provedli. Její vrstvy dnes dál zatěžují syntetická vlákna a tuny oděvů produkovaných systémem fast fashion, jako nová environmentální diagnóza, která po textilním průmyslu zůstávají.

Jeden z programů letošního ročníku festivalu BRNO16 se věnuje novému promýšlení umění Jana Švankmajera v kontextu současného mediálního prostředí. Tento text se zaměřuje na jednu z otázek, které program otevírá: co se děje s taktilní kinematografií v éře internetu a digitálního videa?

Fantaskní rostliny, živočichové a hybridní bytosti obývají svébytný obrazový svět Jana Híska (* 1965), výrazného představitele současné české kresby.

Dráty, spoje, mechanismy, těla a organismy v jeho díle dnes působí jako předtucha světa, v němž se hranice mezi biologickým a technologickým stále více stírá. Bedřich Dlouhý možná zobrazoval naši technologickou současnost dřív, než jsme pro ni měli jméno. Výstava JÁ! Bedřich Dlouhý v Museu Montanelli však nenabízí retrospektivu ani chronologický výklad, ale osobní pohled vyrůstající z dlouholetého sběratelského vztahu a bezprostřední znalosti autora. S Dadjou Altenburg-Kohl jsme mluvily o Dlouhém jako malíři, dadaistovi i vizionáři – a o tom, co lze v jeho díle spatřit teprve z perspektivy dneška.

Lze vstoupit do autorského světa druhého, aniž bychom se vzdali vlastního? Alessandra Svatek a Matěj Hrbek pojali svou první společnou výstavu Láska jako experiment s empatií, autorstvím i partnerskou spoluprací. V rozhovoru mluví o hranicích vzájemnosti, vědomé rezignaci na vnější kurátorský pohled i o tom, proč skutečné splynutí nakonec není cílem – a jedním z nejpodstatnějších projevů lásky může být právě zachování vlastní integrity.

Muzeum umění a designu Benešov právě otevřelo výstavu Postsvícení / Jasna studio. První velká samostatná výstava designérky Michaely Doležalové, zakladatelky studia Jasna, nabídne cestu od světla k temnotě, od bdění ke spánku a od každodenní reality až k imaginaci. Výstavu připravily kurátorky Anna Sejková a Nina Moravcová.

Proslulé drama o ženské síle i temnotě ožívá na jevišti Stavovského divadla v režii maďarského režiséra Viktora Bodóa. Inscenace staví na psychologické přesnosti, vynikajících hereckých výkonech a pozvolna gradujícím napětí.

Co když krása není luxus, ale biologická potřeba? Výzkumy stále přesvědčivěji ukazují, že kontakt s uměním může ovlivňovat psychickou kondici, odolnost i schopnost člověka prospívat. Z toho, co kultura intuitivně věděla po staletí, se dnes stává téma neurovědy, prevence i zdravotní péče. Může se jednou chodit do galerie také na předpis?

Některá současná divadla často rezignují na klasické vyprávění a místo něj nabízí divákům spíše zážitek, atmosféru nebo sled obrazů, které si každý může interpretovat po svém. Inscenace Trpaslíci režiséra Jana Horáka, uvedená ve Studiu Hrdinů, je právě takovým případem.

Inventura sbírky, vztahů a jedné doby. Devadesátá léta českého umění jsou dnes už historickým obdobím, zároveň však zůstávají příliš blízko na to, aby se dala uzavřít do jednoznačného výkladu. Byla časem institucionálního vakua i nebývalé svobody, rozpadu dřívějších struktur, vzniku nových galerií, nového trhu s uměním a především radikální proměny samotné umělecké scény.