Mladí perspektivní muži dneska nečtou rodokapsy, ale literaturu faktu, ve které jim mladí udělaní muži radí, jak se dostat do hry.

Výstava Hlavou a rukama. Škola uměleckých řemesel v Brně 1924–2024 nepůsobí jako klasická institucionální retrospektiva. Spíše než hotové artefakty předkládá proces: způsoby učení, přenosu zkušeností a formování uměleckého myšlení. Stoletá historie školy se zde nečte jako lineární vývoj stylů, ale jako síť pedagogických metod, postojů a opakujících se otázek.

V závěrečném textu této série se neptáme, jestli instituce zachovat, nebo zrušit. Místo toho zkoumáme, jak je promýšlet nově: otevřeněji, vnímavěji, méně samozřejmě. A proč kritika institucí není útok – ale forma péče o budoucnost kultury.

Výstava Za Pultem v olomoucké Telegraph Gallery patří k projektům, které s lehkostí spojují vizuální přitažlivost s hlubší kulturní reflexí. Název odkazuje k ikonickému normalizačnímu seriálu Žena za pultem, jenž se stal jedním z nejtrvalejších obrazů ženské práce v socialistickém Československu. Nejde zde však o nostalgii ani ironickou citaci. Výstava využívá tento kulturní sediment jako výchozí bod pro kritické čtení role ženy, práce a její viditelnosti – tehdy i dnes.

Výstava Patrika Adamce Tráva je zelenější (The Grass Is Greener) v pražské The Chemistry Gallery propojuje sochu, malbu a environment v jeden imaginativní celek. Dominují jí syté barvy, měkké materiály a motivy domu, krajiny a hranic, které otevírají otázky domova, identity i emoční lability. Adamcova tvorba je na první pohled hravá a snová, pod povrchem však nese existenciální napětí a znejistění.

Desetiletí stačilo k tomu, aby se činnost brněnské Fait Gallery pevně obtiskla do prostoru bývalé slévárny, kam se její adresa v roce 2016 definitivně přesunula. Industriální budova však záhy napomohla zformovat identitu instituce, v níž se právě architektura a dramaturgie výstav natolik semkly, že se výtvarná díla mnohdy organicky vpila do místa, v němž byla ukotvena.

Když se Pinocchio v klasické pohádkové logice promění v chlapce, vypadá to, že lidskost zvítězila: pravdivost, odpovědnost a svědomí překonaly materiál, který byl příliš tuhý na to, aby se mohl chovat čestně. Nejde ale spíš o přijetí určitého modelu lidství – poslušného, morálně čitelného a společensky použitelného? Nefunguje zde proměna těla jako odměna za internalizaci normy?

Galerie Rudolfinum do 11. ledna 2026 prodloužila sólo výstavu Kateřiny Vincourové s názvem Skin Care. Je do určité míry přelomová nejen pro umělkyni, ale i pro galerii. Samostatnou prezentaci české umělkyně galerie nabízí ve své historii poprvé. Nutno dodat, že hovoříme o tzv. velké galerii instituce primárně zaměřenou na současné mezinárodní umění.

Rok 2026 bude na filmové novinky nabitý. Od velkolepých hollywoodských blockbusterů přes české seriálové počiny až po festivalové skandinávské a jihokorejské filmy. Vybrala jsem tituly, které stojí za pozornost a na které se letos těším nejvíc – a zdůvodním, proč.

S radostí vám představujeme nový merch, který dostanete k ročnímu předplatnému Artiklu. Objednávejte ještě do konce roku.

Představte si tohle. Koupíte si lístek na filmovou premiéru. Všude se o ní mluví jako o události roku. Střih. V hlavních rolích Jennifer Lawrence a Robert Pattinson. Zní to jako slibná romantická komedie. Nebo…?

Retrospektiva Dagmar Hochové, kterou právě představuje GHMP v Domě fotografie, znovu otevírá otázku, proč je tato významná fotografka stále spojována především s dětským světem.

Prostory Galerie města Pardubic (GAMPA) se stávají dějištěm třetího ročníku festivalu Poezie je.

Výstava Sdílené existence vytváří v galerii prostor, kde se setkávání, empatie a sdílení stávají uměleckou strategií i životní potřebou. V době, kdy algoritmy formují naše vztahy a ekonomika se vzdaluje lidským měřítkům, výstava otevírá otázku, zda právě umění může znovu nabídnout prostor pro skutečný kontakt — s druhými, s prostředím i se sebou samými.