Vidět „Čekání na konec světa“ a zemřít – pomyslíte si nutně po zhlédnutí poslední režie Jiřího Honzírka, principála Divadla Feste, který představuje na jevišti po „Národní třídě“ nyní už druhou hru Jaroslava Rudiše, napsanou přímo pro toto brněnské divadlo. Intenzivní herecké výkony a rafinovaně zábavné režijní nápady vynášejí „Čekání na konec světa“ na samotný vrchol divadelního dění v ČR. Ale to není zdaleka všechno – Feste nakládá jako nikdy. Jen v posledních týdnech dali vzniknout několika vynikajícím projektům, ve kterých hostují nejtalentovanější hlavy oboru.

Divadlo Feste má takový dobrý zvyk, že z festivalu scénických čtení „Specific“ (každoroční site-specific přehlídky dosud neznámých divadelních textů) vytáhne jednu hru, které se pak věnuje nad rámec jednorázové události. Světlo světa tak jako inscenace spatřily například „Návraty“ norského autora Fredrika Brattberga, uvedené původně v průběhu festivalu „Specific 2015 – Norsko“. Tuto inscenaci nastudoval režisér Tomáš Sýkora už i v novém prostoru FesteLAB (prostoru opuštěných kanceláří stoletého domu na Sukově ulici v Brně), v hlavních rolích s legendární Evou Novotnou a mladým hereckým objevem Josefem Juříkem. Sýkorovo pojetí severské dramatiky se vyznačuje propracovanou až hororovou dramatičností a atmosférou mrazivé krutosti.

Mezigenerační dialog
Na „Ale to je nemilé“, finskou hru autorky Marie Kilpi, padla volba v rámci letošního šestého ročníku festivalu „Specific 2016 – Finsko“. Filip Nuckolls, režisér této nové inscenace Divadla Feste, přistoupil ke svému úkolu s pochopením k bezradnosti hlavních postav, s porozuměním k neporozumění a s dojemným soucitem, který není u absurdních dramat obvyklý. Nevěřím, že by tento text někdo zrežíroval citlivěji.

Běžné rozhovory vnučky s babičkou vyznívají z pohledu vnučky jako obsahově vyprázdněné a banální. Absurdní míjení nepojmenovaných snah obou hrdinek a jejich motivací vyvolává v obou pocit „vůbec se necítím jako o Vánocích“. Současně přivádí diváka k přemýšlení o sobě: Kdy se cítil jako o Vánocích? Kdy se naposledy trpělivě věnoval svým prarodičům? I o tom, co se dělo v jiných zemích v průběhu 60. let minulého století. Obdivuhodně přesně napsaný text zachycuje způsob myšlení starého člověka (opakované měření teploty, času, množství sněhu nebo rychlosti větru, snaha dodržovat vše tak, jak to bylo vždycky). Jiné světy, jiné hodnoty.

Perfektní výprava Martiny Zwyrtek dokáže spojovat hřejivě soukromé (skromná vánoční výzdoba, hřbitovní svíčky) i ty odcizené aspekty příběhu (čistý prostor, uklizená scéna se stolem a věšáky na kabát, civilní kostýmy finského střihu, téměř úplná absence rekvizit). Akcentuje tak propast mezi vroucně emocionální babičkou a intelektuálně založenou vnučkou.

Milé nebo nemilé
Publikum hra rozdělila na dvě extrémní skupiny – sentimentální většinu, pro kterou bylo vše viděné a slyšené jen smutným vánočním příběhem a pak na ty, které absurdní minimalismus divoce rozesmával.

Finská dramatika je u nás hrána sporadicky. Na některé diváky může působit poněkud bezdějově. Možná v ní lze nacházet hlubší a hlubší vrstvy, pokud se ovšem dokážeme správně soustředit. Herecký výkon stálice brněnského hereckého nebe Ivany Hloužkové posouvá celou inscenaci do fatálních dimenzí. Ty v textu gradují až k „sezení v šeru“, kdy se už rezignovaná babička přestává snažit o porozumění, zůstává raději ve svých vzpomínkách, které jsou pro ni cennější než akční přítomnost. A tím vlastně odchází. ∞


Divadlo Feste: Ale to je nemilé
FesteLAB (Sukova 4, Brno)
premiéra 17. 12. 2016 • nejbližší repríza čt 18. 1. 19:00 • 120 Kč