Nerozčiluje vás někdy, když z divadla odcházíte s pocitem, že na vás tvůrci kašlou? Ale ne experimentálně nebo postmoderně – když jim jste zkrátka ukradení. Když vidíte spoustu chyb, na které se přece při zkouškách muselo přijít, ale všichni byli nejspíš líní s nimi něco dělat? Když vás sice v divadle oslovují „vážení diváci“, ale vy tam nakonec stejně slyšíte takové to…

Vždy aktuální téma: strach, že náš partner zestárne, zoškliví, paní ztloustne, manžel vyplešatí, přestaneme se navzájem přitahovat, nejdřív spolu přestaneme spát, pak spolu přestaneme mluvit, a pak… Co pak? Co potom bude dělat žena, sice v nejlepších letech, leč poněkud korpulentní? Co bude dělat muž, jenž by sice ještě měl apetit, ale šarmu i energie má poskrovnu a záda mu už moc neslouží? Možná si jeden i druhý uvědomí chyby nejen svého protějšku, ale také své, a smíří se spolu. Co ale dělat, když jeden z partnerů stárne rychleji než ten druhý – dokonce sedmkrát rychleji?

Když manželé hrají manžele
Také vám to zní jako námět na lacinou komedii, která si jistě najde své publikum? Na trojdílný seriál v některé z televizních stanic? Nešlo by z toho ale přece jenom vytěžit něco víc? Třeba dobré divadlo? Co kdyby se ho chopila pečlivá režisérka, která se při zkouškách nebude bránit dramaturgickým pohledům zvenčí, obsadí kvalitní herce, již jsou nejen zárukou zábavy, ale i dobrých výkonů? Co kdyby…?

Lída Engelová prý se „svými“ jevištními svěřenci pracuje výborně. O hereckých kvalitách Radka Holuba a Báry Hrzánové se se mnou jistě nikdo nebude přít. Autor scénáře, francouzský dramatik Sébastien Thiéry, má na kontě hned několik děl, oceňovaných kritikou i diváky. V recenzích se dočteme třeba o burácejícím smíchu na premiéře či o jiskřivé genderové interakci a autenticitě intenzivních emocí. S ničím z toho nemohu nějak dvakrát polemizovat. Tak v čem je problém?


Problém je, že hry Začínáme končit se ujalo divadlo Kalich. Inscenátoři jako kdyby tu trochu spali na vavřínech; Kalich je známé divadlo, nízkou návštěvností netrpí, má věrné diváky, kteří sem chodí na představení přesně podle svého vkusu. Tak to ostatně funguje v ledaskterém divadle. Je samozřejmé, že kdyby najednou v Kalichu uvedli intelektuálně náročné experimentální drama plné intertextových (či dokonce mezioborových) odkazů, zkrátka kdyby najednou nastavili laťku náhle příliš vysoko, věrné publikum by zklamali a odradili. Diváky, kteří na taková představení míří do jiných divadel, by ale zároveň nepřitáhli, protože – nebudeme si nic nalhávat, drazí intelektuální snobové – je to zkrátka Kalich.

Ospravedlňuje to ale do očí bijící lenost při tvorbě inscenace? Na jedné straně pečlivé dotažení věcí, které jsou zřejmé na první pohled, ale ignoranci hlubších, náznakovějších významotvorných prvků na straně druhé? Je omluvitelný dramaturgický přístup „to nikoho z našich diváků nenapadne“? Není to škoda, mrhání talentem?

Nemůžete se zavděčit všem. Nebo ano?
Z představení Začínáme končit bych mohl odcházet dobře pobaven a příjemně naladěn; z kvalitního představení v Kalichu bych měl ještě větší radost, než kdybych ho zhlédnul na některé ze svých oblíbených scén. Místo toho jsem ale z premiéry odcházel s pocitem, že na mě byl spáchán podvod.

Nemusí být každé drama metaforicko-lyricko-kontextuální, nemusí být každá inscenace vrcholný experiment! Představení Začínáme končit bych s radostí odpustil scénickou jednoduchost jedné sedačky a trojích dveří s jasně rozvrženými rolemi. Není to příliš nápadité, ale je to účelné, tedy nešť. Co mě tedy doopravdy rozladilo? Jeden příklad za všechny: přes veškerou svou snahu jsem Báře Hrzánové nedokázal uvěřit její roli svůdné čtyřicátnice. Špatně nasazená, ošklivá paruka a plandavá halenka opravdu nefungují. Ostatní publikum možná nebylo na pochybách, protože se jim řeklo, jak to je; ale když je celé divadlo takto doslovné a najednou se objeví podobná nedotaženost, vnímavější divák přemýšlí, jaký to má význam. Přitom by stačilo málo: obléknout herečce yoga pants, vyzbrojit ji větší dávkou vnější svůdnosti, …

Je to drobnost. Ale ďábel se skrývá v detailech. Nebuďme líní! ∞


Sébastien Thiéry: Začínáme končit
Divadlo Kalich (Jungmannova 9, Praha 1)
premiéra: 21. 3., nejbližší reprízy st 18. 5. 19:00, ne 19. 6. 20:00, út 21. 6. 19:00