Proč vlastně všichni nejsme myslivci? Pobyt na čerstvém vzduchu, příroda, romantika, štěbetání ptáků… a koneckonců i nějaké to napětí jistě práce hajného nabízí. Kdybychom byli všichni venku v lese, nemuseli by ze sebe herci na jevištích dělat idioty – a diváci by to nemuseli trpně snášet, sedíce na nepohodlných plastových židlích.

Jenomže myslivcem je jen málokdo. Touláme se proto my, obyčejní smrtelníci, přírodou jen tak nazdařbůh, když máme zrovna o víkendu volno, a vzrušení z lovu je většině z nás zapovězeno. Ale herci? Ti mohou alespoň snít o roli hajného.

A právě o tom z velké části je inscenace Čekání na Mickey Rourka: o hereckých snech a touhách (a zdaleka nejen o touze ztvárnit na jevišti myslivce či Vlastu Buriana). A také o všem, co s nimi jde ruku v ruce: o velkém, ale křehkém egu, přehnaných představách o vlastní výjimečnosti, o velkých plánech a neschopnosti jich (z rozličných důvodů) dosáhnout.

Já se dám k myslivcům!
Filmy o hercích, scénáristech, režisérech… divadla o filmu, divadla o divadlech o filmu… to všechno známe, to všechno už tady bylo. Čekání na Mickey Rourka z řady příliš nevybočuje. Příběh inscenace je hyperbolizovaný obrázek uměleckého světa – tedy, ehm, spíše populární (ve smyslu lidové) představy o něm. Znáte to, kamera, hérečky, filmování, vomdlívání a tohle všechno. Jistě, co já můžu soudit – s Rodenem jsem nechlastal a fotbal s Amforou taky nehrál – ale troufám si říct, že jakkoliv se tahle inscenace snaží vypadat jako sarkastický komentář, ve výsledku pouze staví na existujícím kolektivním mýtu, nijak ho neosvěžuje ani neproblematizuje, jenom jej přikrmuje stále stejnou hnědou kaší. Výsledkem je pak, logicky, bulvár.

Na dvoře divadla hrajeme divadlo
Zatím je tedy Čekání na Mickey Rourka jenom plochou komedií. Je to škoda, po divadelní stránce to totiž vůbec není špatné představení. Především ve chvílích, kdy se Daniel Možnar a Rostislav Trtík do svého herectví hlouběji ponoří a jejich role – Vladimír a Robert – předvádějí další role, vzájemná souhra zřetelně funguje. Škoda je, že v postavách prvního plánu, v rolích právě Vladimíra a Roberta, oba často jako kdyby hrát zapomínali, jako kdyby „hráli sami sebe“. Jejich slovům a akcím pak bohužel chybí herecká graciéznost, kterou získávají, když předvádějí Vlastu Buriana či Oldřicha Nového – když se opravdu soustředí na výkon a vystižení své role.

Ti zasvěcení, lidé od divadla a kamarádi realizátorů, si nejspíš odnesou něco více než náhodný divák z ulice. Scénář i režie jsou plné interních a divadelních vtipů. Je zábavné sledovat, jak herci střílí po sobě navzájem i ze scény do publika poťouchlá mrknutí – zároveň ale běžnému publiku může leccos uniknout a některé gagy pak působí až příliš křečovitě a prvoplánově. Mnoho z nich, i ty pověstné zcizovačky, by se jistě dalo do představení včlenit mnohem organičtěji.

Bulvár pro inťoše
Děláme to všichni a děláme to často: namísto zamýšlení se nad příčinami problémů a možnými cestami k řešení, tyto problémy pouze zveličujeme a karikujeme, abychom se jim mohli zasmát – a máme pocit, že svým smíchem jsme je ponížili, uvrhli do nicoty, že nad námi už nemají vládu. Jenomže tak to nefunguje – můžeme se stokrát všem žvanilům na Facebooku a Twitteru vysmát, ale oni si budou své ovečky plné zastydlé nenávisti a zaraženého vzteku v klidu pást dál. A budou se stejným způsobem smát nám. V takovém smíchu je jen falešný (a tím pádem nebezpečný) pocit nadřazenosti a bezpečí.

Ale! Ačkoliv není příběh Čekání nikterak originální a určitě vás neobohatí o novou filosofii umění či nový smysl života, ačkoliv nenabídne detailní rozbor ani návrh řešení celospolečenských problémů, krize morálky a zániku hodnot, přesto je to inscenace pro intelektuály – díky přehršli intertextových a intermediálních odkazů nenechá divákovy myšlenky zatoulat se někam pryč ze sálu. Je to představení vtipné a zábavné a máte-li nějakou zkušenost s divadelním provozem, užijete si ho o to víc. Jen zkrátka alespoň jeden večer neberte všechno tak strašně vážně. ∞


Čekání na Mickey Rourka
Nekroteatro
premiéra 27. 3. • nejbližší reprízy v příští divadelní sezóně