Všichni to známe. Osamělost, nuda a deprese, tato emocionální směs snad v životě nemine žádného jedince. Ale co s tím, když jde o téma, o kterém se lidé běžně nebaví? Jaké je výchozí řešení? Sebevražda? Restart? Nebo mrtvolné přežívání? To je jen pár tabuziovaných otázek, které zaznívají v divadelní inscenaci Už nikdy sám v olomouckém Divadle na cucky.

V roce 2012 napsal Marc Becker drama Meier Müllerová Schulz aneb Už nikdy sám!. Jedná se o frašku s absurdními, ale zároveň také tragikomickými prvky, ve které figurují pouze dva muži a jedna žena. Na prkna Divadla na cucky se tato hra dostala v červnu 2016 a rozhodně nejde o představení pouze děsící diváky depresí. Byť se hlavní téma dramatu soustředí na existenciální úzkost a samotu v mnoha podobách, režisérka Tereza Říhová a dramaturgyně Karolína Ondrová pojaly toto Beckerovo dílo z opačné strany. Proč by drama o lidských splínech nemohlo být groteskou? Proč by do něj nešel zapojit kus recese a humoru? Nejsou občas naše negativní emoce nejen k pláči, ale i k smíchu?


Šachovnice pro samotáře
Na scéně podle návrhu Hynka Petrželky vidí diváci tři stěny vytvořené rámy, na kterých je natažený igelit z poloviny propouštějící a uprostřed se nachází vchod. Dále se zde nalézá ženská oblečená figurína a několik boxů sloužících jako židle nebo stůl. Co jistě připoutá divákovu pozornost, je podlaha složená z bílých a černých čtverců, což nápadně připomíná šachovnici, která je určená pro tři hráče – samotáře, a to pana Schulze (Tomáš Žilinský), pana Meiera (Ondřej Jiráček) a paní Müllerovou (Petra Ševců).

Jelikož prostor působí sterilně, ohraničeně a ponuře, je zde hojně využíván světelný design střídající červenou, modrou a zelenou barvu, které se odrážejí na stěnách a rozmazávají postavy stojící za jevištěm. Krom toho je zde použito i osvětlení s bodovými a LED diodovými zdroji, avšak často dochází k tlumení světla, což souvisí s psychickým rozpoložením tří aktérů. Stejně jako prostor i postavy jsou skrze kostým laděny do černobílých oděvů a každá z nich má jinou barvu vlasů, muži červenou a zelenou, žena modrou.

Groteska o existenciální úzkosti
Občas se každý cítí sám, ať kvůli absenci přátel, nebo vnitřní úzkosti, to stejné platí u pana Meiera, který si unese pana Schulze jako společníka. Že se jedná o zločin? Omyl, pan Meier je ve skutečnosti milý člověk a laskavý hostitel. Potřebuje si zkrátka s někým popovídat a je mu jedno, že to bude třeba jeho rukojmí. Poté, co přivítá pana Schulze u sebe doma, nastartuje řetězec téměř až bizarních situací, do kterých se připlete osamělá sousedka Müllerová. Nejen že trojice herců upřímně hovoří před diváky o lidské touze se zabít nebo o depresi a splínech, ale zároveň je baví svými neotřelými gesty a přehráváním. Místo aby herečka Petra Ševců mluvila běžným hlasem, ustavičně zvyšuje hlas a křičí, což působí komicky, podobně jsou na tom i její dva kolegové Ondřej Jiráček a Tomáš Žilinský.

Herecký výkon je podřízen rytmu hudby Václava Hrušky, která nápadně připomíná melodie ze starých grotesek. Jednou herci rychle mluví a svižně se pohybují, někdy naopak zpomalí a jejich gesta a motorika vyvolávají v diváckých řadách smích. Zároveň jejich pohybování se po prostoru připomíná šachovou hru a otázkou zůstává, která z figurek nebude vyřazena a naopak. Existuje v jejich případě vítěz? A jak je to v lidském životě? Jsme jen součástí nějaké marné hry? Na tyto otázky do hloubky odpovídají postavy během svých monologů, kdy se přiznávají ke své samotě. ∞


Meier Müllerová Schulz aneb Už nikdy sám!
Divadlo na cucky (Dolní náměstí 42, Olomouc)
premiéra 21. 6. 2017 • nejbližší repríza čt 29. 3. 19:00