Jeviště Národního divadla je někdy dějištěm zázraků. V případě tanečních choreografií Jiřího Kyliána to není tvrzení nijak nadnesené. Představení Kylián – Mosty času je díky své dokonalosti až božskou podívanou…


Poprvé diváci ND mohli být svědky putování po Mostech času a tvorbou světově proslulého choreografa před rokem. (Výčet vyznamenání a ocenění ze světa umění, která Jiří Kylián za svou tvorbu obdržel, o něčem vypovídá.) Tehdy představení bylo uvedeno u příležitosti oslav stého výročí vzniku Československa. Letos se na programu ND objevilo v obměněné podobě ve dnech těsně předcházejících 30. výročí 17. listopadu 1989. Kontext to nebude náhodný, životní příběh Jiřího Kyliána, jeho osudy a zkušenosti ze života ve svobodném světě a života za železnou oponou dokumentují a jasně demaskují tehdejší dobu. Jiří Kylián měl to štěstí, že v době dočasného politického uvolnění v polovině 60. let v ČSSR získal roční stipendium v zahraničí a roku 1967 mohl odjet studovat do Londýna. Nejen tamní atmosféra a hudba Beatles mu otevřely oči. Jaké je to žít ve svobodném světě, kde nikdo nikomu vědomě nebrání rozvíjet talent a neomezuje základní lidská práva? Studium na prestižní The Royal Ballet School Jiřímu Kyliánovi otevřelo i pomyslné dveře do světa umění. John Cranko mu osobně nabídl angažmá ve Stuttgartském baletu. (Přitom jej neviděl tančit, jen dal na doporučení ředitelství školy.) Mezi žáky J. Cranka též patřili: William Forsythe, John Neumeier, Uwe Scholz. Jiří Kylián potkal ve svém životě několik osobností, jež jej zásadně formovaly umělecky i lidsky. Jeho maminka Markéta Peštová byla již od dětství zázračnou a hvězdnou tanečnicí (přezdívanou Rita-Rita) a tuto pověst si udržela až do dospělosti. Na konci druhé světové války však přestala veřejně vystupovat, a to v okamžiku, kdy se provdala. Rozhodla se totiž veškerou energii (élan vital) plně věnovat rodině a svým dvěma synům. Mezi další osobnosti, jež ovlivnily Jiřího Kyliána, patří Zora Šemberová, František Pokorný, Pavel Šmok, Alfréd Radok aj. Ve Stuttgartu poznal mnoho svých budoucích spolupracovníků, rovněž zde potkal svou celoživotní múzu a partnerku, tanečnici Sabine Kupferberg. Všechna osudová setkání vrchovatě zúročil během čtyřicetiletého působení na své domovské scéně v Nederlands Dans Theatre v Haagu. V souboru NDT uvedl na evropskou scénu např. Matse Eka a Ohada Naharina, jeho workshopy prošli mnozí jiní, včetně Nataši Novotné a Václava Kuneše. Založil i taneční soubor NDT 2 pro mladé tanečníky, aby jim usnadnil přechod mezi školou a divadelní praxí, rovněž tak založil soubor NDT 3 pro tanečníky ve zralém věku. Toť jen letmý nástin profesní dráhy Jiřího Kyliána, zcela však naplňuje odvěký příběh žáka, který jednoho dne přeroste své učitele a sám se stává mistrem…

21. srpen 1968 byl fatálním zlomem nejen pro nadaného jednadvacetiletého tanečníka. Rozhodnutí emigrovat mu sice umožnilo věnovat se tomu, co je pro něj bytostně nejbližší, zároveň však znamenalo kruté odloučení od rodiny a přátel. Po kolika letech se mohl znovu setkat např. se svou maminkou?

Mosty času v čase
Představení uváděné v ND je průřezem tvorbou tohoto jedinečného choreografa. Spojnicí jeho jednotlivých choreografií je absolutní preciznost a soulad všech divadelních složek, zejména hudby a pohybu. Jiří Kylián má rovněž neuvěřitelný muzikální cit. Jím zvolená hudba (klasická i moderní – Beethoven, Stravinskij, Mozart, Britten, Haubrich) ve spojení s ladným i dynamickým pohybem tanečníků, tanečnic i subtilními záškuby jejich těl téměř ožívá, vizualizuje skoro jednotlivé tóny a takty. Zároveň v některých choreografiích (Zapomenutá země, Gods and dogs) hudbu citlivě propojuje se zvuky přírody (fučení vichru, tlukot srdce) či do choreografií vkládá až industriální ruchy. Vytváří tak elektrizující významové kontrasty, znásobuje emociální účinek na diváka. Okamžiky, kdy v choreografiích zazní první tóny skladeb ( a nejen tam), mají takovou sílu, že si najednou uvědomíte, že v koutku oka máte slzy či cítíte mrazení po celém těle. Rovněž uhrančivě působí pohled na jeviště, na minimalistickou výpravu, kdy vám dojde, že světelný design a hra stínů mohou být nejlepší kulisou. Vzdušnost scény a využití několika vertikálních úrovní pozadí a jeho závěrečné rozpohybování (Gods and dogs) působí impozantně. Kostýmy i odhalená těla tanečníků vytvářejí další druh magnetismu, jenž si diváka lehce podmaní, navíc fungují i významově (např. v Zapomenuté zemi bílá, červená, černá jsou barvami naděje a nevinnosti, ryzí vášně či všudypřítomnosti smrti). V tematické a významové rovině se Kyliánovy choreografie dotýkají „věcí“ obecně lidských, jakými jsou láska, smrt, vzájemnost a osamění, hledání hranice mezi normalitou a abnormalitou, bláznovstvím. Jsou ptaním se po smyslu lidské existence, lze je vnímat jako meditaci, očistný rituál či jako mši (kde božským principem jsou různé podoby krásy). Tento příměr se přímo nabízí u vyznění poslední choreografie Šest tanců.

Mozart vážně i „nevážně“
Dříve však krátká zmínka o Petit Mort, jež Šesti tancům předchází. Obě choreografie spojuje jednak Mozartova hudba, jednak téma. Petit Mort ( v překladu malá smrt) je pojem, jímž bývá označováno milostné vyvrcholení, orgasmus. Tomuto okamžiku předcházejí námluvy, dvoření, sbližování se a různé podoby milování a též následuje chvíle ex post, kdy se lidé propadají zpět, vracejí se do reality a světa společenských konvencí. V Kyliánově poetickém pohybovém slovníku, obrazech, vidíme šestici mužů s kordy (se svými žihadly), kteří se s bravurní synchronicitou prvně „poměřují“ mezi sebou, pak se snaží okouzlit své partnerky (jejich nástup na scénu pod hedvábnou vlnou je rovněž impozantní, rovněž tak svist kordu protínajícího vzduch), dění postupně spěje k vyvrcholení. A to s noblesou a fascinující kreativitou. Podobně působí okamžik těsně „po“, kdy zazní valčík a objeví se dámy v černých šatech s korzety (asi poslové světa konvencí). Příběh plyne a přináší sem tam probodnuté srdce dámy v černém. Závěrečné odhození šatů je úsměvnou pointou.
V Šesti tancích Jiří Kylián tematicky navazuje na předchozí choreografii, rozvíjí však situace v jiném duchu. Traduje se, že humor je nejlepším kořením života, a zde se to jen potvrzuje. Šest příběhů smyslného, hravého i něžného laškování (těžko si nevzpomenout na Formanova Wolfiho z Amadea), kdy vzduchem víří pudr z paruk a obličejů tanečníků. Nadsázka, vtip i fraška. Kdo by čekal, že na baletním představení bude v hledišti znít smích? Opakovaně. A zde Jiří Kylián mluví ústy proroka: Vstaň a choď, s radostí a úsměvem!

Epilog
O Gods and dogs autor říká: „Během našich životů se v nás usadí nespočetné množství zážitků, kladných i záporných, které se stanou našimi nerozlučnými společníky. A pak najednou, když na tu chaotickou směsici pohlédneme, začneme si klást otázku, zdali se ještě nacházíme v pásmu normálnosti, anebo už tak trochu mimo… Jestli je naše bláznovství prospěšné, nebo zničující. Jestli je už nutné nás označit za vyšinuté nebo dysfunkční. Otázka je, kdy přesně nastává ten okamžik, který nás postrčí přes tu neviditelnou hranici do temného světa abnormality, a kdo je ten, který o jejím průběhu rozhoduje?
Být bláznem je v nejlepším případě to nejčistší, co člověka může postihnout. Ale lidské bláznovství má tolik kategorií, kolik je na světě lidí…
Každá nová generace by měla tuto hranici znovu prozkoumat a znovu určit. Ale měla by tak činit s vědomím, že žádného pokroku nelze dosáhnout bez pomoci zdravé dávky bláznovství.“
P. S. Zapomenutá země v podání Korejského národního baletu byla uvedena jen 13., 14. a 15. listopadu. V dalších reprízách diváci uvidí choreografii Bella figura (a je na co se těšit).

Kylián – Mosty času
Národní divadlo (Národní 2, Praha 1)
Premiéra 13. 11. 2019,
nejbližší reprízy so 8. 2. a út 11. 2. 2020