Co když zítřek opravdu znamená dnes? Jak vypadá svět, kde už nejsou třídní nepřátelé a není vlastně už ani třeba pracovat, protože všichni mají dost? Konec dějin, nebo spíš definitivní konec? Vítejte ve městě, kde ideje marxismu a leninismu došly svého naplnění. Čevengur jako poslední inscenaci 43. sezóny s titulem Věčný návrat – Krize budoucnosti přináší brněnské HaDivadlo.

Alexej Platonovič Platonov je méně známým, zato veskrze originálním ruským autorem. Jeho dílo padlo za oběť době. Znepřátelil si stranu svými kontrarevolučními názory, které nepokrytě prezentoval například i v románu Čevengur, jenž poprvé vyšel až v roce 1972 ve Francii. V Rusku vyšel román teprve v roce 1988, tedy přesně šedesát let poté, co jej Platonov dokončil. Není se ovšem co divit, autor mimo zesměšnění přehnaností některých revolucionářských projevů předpovídá komunistické revoluci neúspěch a smrt.

Filosofický oříšek
Román Čevengur je sám o sobě dosti spletitý a nestandardní. Vznikal pod vlivem ruského filosofa Nikolaje Fjodoroviče Fjodorova a uměleckých směrů z počátku 20. století. Mimo nadpřirozeného děje s pohádkovými prvky se snaží skloubit náboženské představy s lidovou ruskou tradicí, opepřenou ještě trochou toho filosofického a politického uvědomění. K tomu Platonov novátorsky zachází s jazykem. Věty tak často působí spíše jako volné seskupení slov. To vše je prošpikované řadou symbolů a nelogických zvratů, včetně popírání zákonů života a smrti.

Převést na divadelní prkna těžko uchopitelný román se rozhodl režisér Jan Kačena ve spolupráci s uměleckým šéfem HaDivadla Ivanem Burajem. Nutno říci, že nejasné obrysy smyslu a děje románu se v adaptaci snad ještě více rozostřily.

Jak Saška komunismus hledal
Děj je rozdělen do třech navazujících částí: Začátek dějin – Putování – Čevengur. Za epilog celého představení se dá považovat závěrečná scéna odehrávající se v Moskvě, která je na rozdíl od všech ostatních až mechanicky jasná a vnitřně ubíjející. Umožňuje zamyslet se nad vlastní zbytečností a nezvratností lidského údělu, ať jsou představy myslitelů a revolucionářů jakékoliv.

Hlavní postavou celé hry i románu je Saša Dvanov (Mark Kristián Hochman). Sirotek, který je pověřen zkoumáním toho, jak se mezi lidmi uchytil komunismus. Cestou ve vlaku, který symbolizuje revoluci, potkává Kopjonkina (Lucie Andělová), který ho zachrání před bandou anarchistů, a spolu se vydávají do města Čevengur, kde nastal komunismus a kde pracuje slunce a nikdo jiný už nemusí. Kde lidé neumírají. Není třeba se již množit. Lidé ztratili svou přirozenost a uvízli ve vakuu, kde už není za co bojovat. Naštěstí je v každé ideji skulinka, která umožní prohru sebedokonalejšího režimu.

Změť
Představení zanechá především pocit zmatku a poněkud zvláštní rozpoložení. Inscenaci je potřeba vstřebat. Přemýšlet a alespoň něco málo si o Platonovovi přečíst. O jeho životní cestě, filosofii a o smyslu jeho díla. Platonov byl nepochybně vizionář, který si dovolil kritizovat komunismus a předpovídat události budoucí. Uchopení jeho stěžejního románu není snad nejšťastnější, ovšem určitě ne zanedbatelné. Pojetí díla je moderní, obohacené o lokální reálie a zkušenosti. Nechybí mu vtip, a rozhodně ani prostor pro zamyšlení. Herecké výkony jsou bezchybné. Vše dokreslují kostýmy z dílny Bio Mashy. Problémem je snad především to, že látka je obsáhlá a nelze ji pobrat do jedné inscenace, navíc ještě s dalšími kudrlinkami doplněnými pro pobavení diváka. ∞


Čevengur
HaDivadlo (Alfa pasáž 8d, Brno)
premiéra 25. 9. • nejbližší repríza čt 29. 11. 19:30