Ovace ve stoje jsem dosud zažila všehovšudy asi třikrát. Obvykle jimi diváci odměňují zážitek, ze kterého mrazí. Nebo zážitek, který se jen tak nebude opakovat. Divadelní představení Sonáta pro lžíci s Jiřinou Jiráskovou v hlavní roli splňuje obě tato kritéria.

Dva pány, kterým jsem položila několik otázek, spojuje záliba ve vzpomínání. Jako se Přemek Podlaha zajímá o staré haraburdí, Aleš Cibulka a Ondřej Suchý se parafrází oné známé zahrádkářské znělky „furt hrabou“ v archivech.