Ivan Buraj přivedl na jeviště HaDivadla po loňském Zámku svoji druhou adaptaci populárního díla světové literatury. Příběh Emy Bovaryové v současnosti už skandál nevyvolá. Na otázku, zda má tento román v dnešní době ještě co sdělit, však inscenace odpovídá beze zbytku.

Současná mladá paní Bovaryová je nezaměstnaná – na vesnici práci prostě nenajde. Její manžel celé dny pracuje jako lékař ve službě, ona se cítí zoufale sama a zrazená. Ztrátu iluzí se snaží nahrazovat pomocí „projektu“ hledání sama sebe. Mezitím se úspěšně zadlužuje. Potud panuje shoda s předlohou. Sám Flaubert by se ale asi podivil, kolik levicových myšlenek se dá v jeho díle odhalit. Souboj jedince se systémem svádí hlavní hrdinka neúspěšně. Přesněji: ani se o to nepokusí. Konzumní společnost ji nemilosrdně semele. Kde se stala chyba? V přehnaném zaměření na sebe a svoje potřeby, k čemuž Emě už od dětství napomáhá vlastní otec v dojemném podání Cyrila Drozdy. A v dobré víře nakonec také manžel sám. Nebo je na vině společenský systém, skvěle prezentovaný Zbyškem Humpolcem jako pracovníkem nebankovní společnosti? Patrně. Táňa Malíková řádí v roli Emy Bovaryové natolik sugestivně, že nenechá na pochybách žádnou z žen v sále. Ano, i já jsem madame Bovary, pomyslí si ženská část publika.

Kolik udělá perfektní obsazení
Výrazná sociální interpretace a tušení tragického konce obou manželů prosakuje citlivým způsobem v každém detailu už od první minuty představení. Díky mistrně vypilovaným dialogům se tempo ani na chvíli nezpomalí, celé představení příjemně graduje, režie postupuje velmi logicky a promyšleně. Dramaturgyni Dagmar Radové budiž ke cti, že mladého režiséra nevede k větší vážnosti a stylizaci. Povaha celého představení tak zůstává zábavná, rychlá, trefná a civilní. Herecký minimalismus Marie Ludvíkové (Karlova matka) nebo Jana Lepšíka (bohatý milenec Rudolf) diváky fascinuje a spoluvytváří silnou atmosféru. Jiřímu Valůškovi v roli Karla Bovary jen těžko uvěřit, že je s ním doma taková nuda. Předvádí brilantní výkon, plný kreativních nápadů, a společně s Malíkovou táhne dvouhodinové představení živelnou silou. Velmi příjemnou okolností inscenace je herecká účast techniků a garderobiérek (zábavová kapela, stěhováci).

Malým zklamáním zůstává fakt, že samotná kritika konzumerismu, uvozovaná v prostoru HaDivadla už den před premiérou diskuzí časopisu A2, se do představení bohužel nedostala. Divák si ji nicméně dovede najít sám. Také zmínka z programu o tom, že od roku 2010 žije poprvé v dějinách lidstva víc lidí ve městech než na vesnici, by rozhodně zasluhovala většího rozvedení.

Zkoumání společnosti individualismu
Ověnčen cenami za Vyhnání Gerty Schnirch odešel loni Marián Amsler po sedmi letech z vedení HaDivadla. Už nyní není pochyb, že předal žezlo do dobrých rukou. Nový umělecký šéf svou první premiérou, v této už 41. sezóně významného alternativního divadla, zvedá laťku vysoko nad naše hlavy s odhodláním tvořit divadlo s vědomím kontextu naší doby. Sezóna zaměřená na individualismus nabídne dále v únoru hru Big Sur podle autobiografické novely Jacka Kerouaca, zrežírovanou Ewou Zembok, v dubnu Strýčka Váňu, opět v režii Ivana Buraje, a v květnu se režijně vrací sám Marián Amsler s inscenací ON (jako On-line). Navíc nově vzniklá platforma Studio HaDivadla má v plánu několik generačních autorských projektů, které nebudou přímo konvenovat s hlavním tématem sezóny, nicméně budou klást podobné otázky (pocit sociálního vyloučení, paradoxní vztah mezi nadměrnou komunikací na sociálních sítích a pocitem osamělosti, posedlost vlastním já). ∞


Paní Bovaryová
HaDivadlo (Poštovská 8d, Brno)
premiéra 7. 11., nejbližší repríza 19. 12. 19:30 • 250 /160 Kč