Hudbu a život skladatele Bohuslava Martinů nově zpřítomňuje hraný dokument České televize. Moderně pojatý film představuje skladatelovo dílo velmi přístupnou formou, „mluvící hlavy“ nahradil osobním vyprávěním vdovy po umělci Charlotte. Té také můžeme vděčit za to, že film vůbec vznikl a že se daří šířit skladatelův odkaz i šedesát dva let po jeho smrti.

Jméno Bohuslava Martinů není třeba představovat. Z hodin hudební výchovy si ho v balíčku „velkých jmen“ odnesl každý, ne však nutně i s prožitkem jeho hudby. Pro jedny je jeho dílo disonantní modernou, pro druhé zaprášenou klasikou. Z nudných učebnicových stránek se ho v živoucí postavu snaží oživit nový film režiséra Jakuba Sommera Můj život s Bohuslavem Martinů, který na konci listopadu odvysílala Česká televize a běží ve vybraných kinech. Hlavní postavou filmu je vdova po umělci, Charlotte Martinů (hraje Tereza Hofová), z jejíž stejnojmenných pamětí filmový scénář převážně vychází.


Divák spolu s ní vzpomíná na všechny důležité momenty jejich osudu. Na první setkání v pařížském cirkuse, na společné strádání za války a úprk přes oceán, na Bohuslavovo dětství ve věži poličského kostela i skladatelův úspěch v USA. Každou událost film spojuje s význačnou skladbou, kterou v daném období Martinů složil. Části z opery Julietta nebo Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány tak překvapivě dobře slouží jako filmový soundtrack. Skladby tím získávají určitý biografický obsah. Neoklasicistní skladatel sice hudbu chápal především jako svobodnou formální hru, ale pro cíl filmu, tedy přiblížení jeho tvorby širšímu publiku, funguje dobře i „vysvětlení“ skrze historii osobní i světovou.

Druhý život
Film Charlottinýma očima sleduje také skladatelovu smrt v roce 1959. Vdova v pamětech vzpomíná, jakou ztrátou pro ni odchod manžela byl: „To, co přes třicet let tvořilo důvod, smysl, radost, jas mého života, najednou zmizelo. […] ‚Jak snesu život bez něho?‘ Při vzpomínkách na mrtvého najednou jako bych v duchu zaslechla známý akord. Bylo to jako jemný dotek zesnulého. ‚Nebudu úplně sama,‘ řekla jsem si, ‚je tu jeho hudba.‘“ Martinů byl skladatelem nesmírně plodným, napsal přes čtyři sta skladeb. Rozsáhlé dílo vzniklo díky jeho vlastní usilovné skladatelské práci, ale i usilovné práci Charlotte, která se po celý život starala o živobytí a zařizovala vše potřebné, aby měl Bohuslav klid na kompozici.
Postarala se také o to, aby jeho dílo nezůstalo v propadlišti dějin. Na sklonku svého života založila českou Nadaci Bohuslava Martinů, které odkázala všechna autorská práva. Neměl je kdo jiný zdědit, děti s manželem neměli. Svým přáním být pohřbena v Bohuslavově rodné Poličce se také v sedmdesátých letech postarala o převoz skladatelových ostatků ze Švýcarska do Čech.

Od devadesátých let funguje nadace jako podpora uvádění Martinů děl u nás i v zahraničí. Výnosy z autorských poplatků přerozděluje význačným institucím, orchestrům a operním domům, aby tak zajistila kontinuitu provozu a upevnila pozici Martinů v klasickém repertoáru. Za tímto účelem také pořádá festival Dny Bohuslava Martinů, které se koná i letos v prosinci v Praze. Financuje muzikologický Institut B. Martinů, jehož nejdůležitějším projektem je souborné kritické vydání díla, které má interpretům poskytnout notový materiál ve verzi „první ruky“, nezanesený úpravami pozdějších vydavatelů. Nadace je také koproducentem nového filmu.

Dějiny píšou pečující
Osud díla Bohuslava Martinů ukazuje, že hudební kánon nepíše nějaká objektivní „zkouška času“, ale konkrétní lidé, kteří se ustavičně věnují podpoře toho, co považují za kvalitní. Charlotte Martinů tímto člověkem byla a velkou část svého života obětovala tomu, aby dílo jejího manžela vzniklo a bylo hráno. Odkázáním autorských práv instituci, která sdružuje další podporovatele Martinů (např. skladatel Viktor Kalabis), zajistila kontinuální péči o odkaz svého manžela. Nový film České televize je dalším krokem v této práci, který má šanci zatraktivnit hudbu Martinů i širší veřejnosti. Charlotte je proto správně zvolenou vypravěčkou.

Můj život s Bohuslavem Martinů
režie Jakub Sommer
Česko, Rakousko, 2021