Že animované filmy nejsou zdaleka jen pohádky pro děti, tuší dnes už nejspíš každý. Koho tento způsob filmového vyjadřování zajímá opravdu do hloubky, neměl by minout bez povšimnutí festival PAF, Přehlídku animovaných filmů Olomouc.

Jednoznačně nejočekávanější postavou letošního festivalu byl britský filmař Peter Greenaway, režisér filmů jako jsou Umělcova smlouva, Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec nebo Rembrandtova noční hlídka. Greenaway představil publiku svoje nejnovější práce na poli VJ-ingu a videoartu, které prý pro něj znamenají „konečně opravdu svobodné vyjádření“. Pro dost lidí v publiku však tyto práce byly spíše zklamáním, neboť působily mdle a „ušláple“ a často pracovaly doslovně s textem – přestože přesně tyto nešvary Greenaway ve svých proslovech potíral.

Zajímavou postavou byl Martin Arnold, rakouský filmový experimentátor, jenž přijel s filmem Soft Palate, složeným ze smyčky hrané pořád dokola, podbarvené znepokojivými zvuky chrápání a pískání. Vůbec otázka fyzické snesitelnosti je v programu PAFu akcentována často, před dvěma lety tu například hostoval japonský hudební experimentátor Ikeda, jehož hudba obsahovala zvuky na hranici sluchové snesitelnosti. Někteří diváci celý koncert ani nevydrželi do konce.
Malým objevem letošního ročníku byl pro mě osobně maďarský film Bublinková koupel režiséra György Kovásznai, silný po stránce výtvarné a přesný v odpozorovávání mezilidských situací, skvěle převedených do nadsázky.

Organizace festivalu je v rukách studentů Univerzity Palackého v Olomouci, proto je občas chaotický, ale zároveň i komorně laděný. A většina filmů, které tu jsou k vidění, jsou netypické, experimentální a často se jedná o kousky, které nemáte možnost jen tak vidět. Nečekejte žádné divácké „bomby“, ale spíše roznětky pro mysl těch z vás, kteří na festivaly nejezdí jen relaxovat, ale kteří podobnou událost vnímají jako příležitost k načerpání nových tvůrčích impulsů.