Zpracování židovské trilogie Arnošta Lustiga Milanem Cieslarem vypráví retrospektivní příběh z období holokaustu. Ve filmu Colette režisér opouští předlohu a její zobrazení vnitřních konfliktů ženy pod tlakem nelidských podmínek ve prospěch jednoduché romance v kulisách koncentračního tábora. Protagonisté Clémence Thioly (Colette) a Jiří Mádl (Vili) tak proplouvají v neurčité mlze emocionálně nevěrohodných situací, což nakonec nedokáže vyvážit ani dobrá hudba či kamera.

Téma morálky zkoušené v mezních situacích se tak bohužel rozmělňuje do tvaru jednoduchého příběhu, popisujícího nevysvětlitelně silný vztah dvou židovských vězňů, který prochází od zobrazení fungování tábora, trpění nacistického teroru až k závěrečnému setkání po mnoha letech. Technické nedostatky v podobě dabingu, jenž zplošťuje emoce, postav stále krásných a dobře živených herců, jež ubírají na realističnosti, či umělých kontrastů „na smrt bílých“ vězňů v porovnání s jejich „prokrvenými“ vězniteli jsou sice často vyváženy souhrou zvuku a střihu, ale již nedokážou dohnat přecukrovaný styl celého filmu.

Postavy nedoznávají výrazného vývoje, který by jim dodal na plastičnosti, a občasné odbočky, snažící se vysvětlit dílčí motivace (fotografie zemřelého syna, vysvětlující pohnutky důstojníka SS či romantické představy mučeného Jiřího Mádla), fungují jen jako nezbytné rekvizity pro polopatické vysvětlení aktuálních emocionálních vztahů. Konstantně odevzdaná a citově narušená Colette dokáže neustále zamilovaně pokukovat po své lásce z lágru a ani opakované znásilnění a ponižování ji na moc dlouho nezachmuří. Stejně tak se nezdolný Vili bezhlavě vrhá do řešení každé nově vzniklé situace a bez mrknutí oka přechází každé příkoří. Buď má tedy koncentrační tábor pozitivní vliv na oba hrdiny, nebo je velmi těžké vysvětlit jejich motivace.

Jedná se tedy vlastně o zábavný rodinný film umístěný do stylizované kulisy hrůz koncentračního tábora odvíjející romantický příběh dvou lidí. Dobro a zlo je zde jasně rozpoznatelné a problematizace hodnot a morálky se náznakem objevuje jen v závěru filmu, který naštěstí není jen pouhým happyendem.


Colette
režie Milan Cieslar
Česko, 2013, 125 min.