Snímek Vendeta rozhodně více zaujme, pokud o něm vůbec nic netušíte. Určitě se nesluší příliš prozrazovat, aby divák nebyl ochuzen a dostal prostor pro vlastní představivost. Znát hlavní zápletku už může znamenat příliš, proto se pokusím nastínit děj co nejméně. A to je u recenze tak trochu paradox.

Vytkla bych úvodní text distributora, který naznačuje, že se bude jednat především o souboj mezi Vetchým a Kaiserem, což má nejspíš působit jako lákadlo pro diváky. Kaiser je ale ten, o kterého rozhodně nejde v první řadě.

Začátek by mohl naznačovat romantický příběh či lehčí žánr určený puberťákům. Opak je ale pravdou. Záminka, odehrávající se hned v úvodu, se nezdá kdovíjak promyšlená, účinkem se však nemine. V neustálém napětí diváka udržuje postupné odhalování, co se vlastně doopravdy stalo.

Pouze nutné násilí
Debut Miroslava Ondruše demonstruje chování člověka prahnoucího po pomstě. Silné emoce jsou pochopitelné u někoho, komu bylo nějakým brutálním způsobem ublíženo. Ne každý však myšlenky promění ve skutečnost. Hlavního hrdinu (Ondřej Vetchý) žene vpřed i fakt, že spravedlnosti nebylo učiněno zadost ani prostřednictvím justice.

Pomsta je ale začarovaný kruh, ze kterého je těžké se vymanit. Snad každý má v sobě nutkání způsobit svému trýzniteli stejnou bolest, jakou musel sám prožít. Zároveň se tím však dostává na úroveň toho, kdo ubližoval. I ten, kdo ublíží, s pomstou zároveň potrestá ty, kteří si to nezasloužili. Smyčka, ze které rozhodně nemůže vzejít nic dobrého. Stále se jen utahuje a utahuje. Přesto však nelze touhu po pomstě tak snadno setřást.

Režisér se nesnaží oslnit spoustou explicitních násilných scén, ale především proniknout k myšlenkám hlavního hrdiny a vcítit se do jeho situace. Víc než na dialogy klade důraz na fyzické herectví, ze kterého lze myšlenky a pocity vyčíst. Žádná zbytečná vata. Děj není natolik předvídatelný, jak jsem zprvu předpokládala. Některé události jsou záměrně vypuštěné, aby vypluly na povrch až ke konci filmu. Násilí sice není přímo zobrazeno, ale o to výrazněji jej lze pocítit například ve scéně s diktafonem. Což je mimochodem asi nejemotivnější okamžik z celého filmu. Pachatelé jsou zde přímo konfrontováni s činem, kterého se dopustili.

Vetchý a rozervaný
Mezi mladými neokoukanými tvářemi jsem rozpoznala pouze Ondřeje Havla, kterého, přiznávám, jsem zahlédla v seriálu Ulice. Tento typ herectví se k němu hodí více. Z puberťáků jako jediná vynikne Lucie Šteflová, ostatním jejich role neseděly. Možná se jim nepodařilo do postav vžít proto, že nejsou ve skutečnosti takoví grázlíci. Slabší výkony mladých herců však dostatečně kompenzuje herecký koncert Ondřeje Vetchého. Chvílemi se zdá, že až přehrává, ale v některých situacích to není na škodu. Pozadu nezůstal ani Oldřich Kaiser v roli lesníka a poslední dobou mnou čím dál oblíbenější Igor Chmela jako úplatný policajt.

Vendeta se řadí mezi psychologické thrillery, takže v českých poměrech patří mezi ojedinělý svého druhu. I téma pomsty jsem zaznamenala v tuzemských končinách prvně, což hodnotím kladně. Zamrzelo mne však, že atmosféra filmu nebyla výrazná – i přes dramatičnost mě snímek asi ve dvou absurdních situacích přiměl k úsměvu. Nejsem si však jista, že to byl režisérův záměr.

Vendeta
ČR, 2011, 86 min.
režie Miroslav Ondruš