K zážitkům z Filmovky pravidelně patří také nejeden obdivuhodný povzdech na konto polského filmu. Loni Ida. Letos Tělo. Režie: Małgorzata Szumowska, velmi oprávněná držitelka Stříbrného medvěda za nejlepší režii.

Letošní Letní filmové škole kralovaly v polské kategorii dva filmy – Bohové a Tělo. Bohové zastupovali velice kvalitní životopisné drama z lékařského prostředí režiséra Lukasze Palkowskiho. Tělo zase předvedlo artovou tvorbu našich početnějších sousedů.

Drama s prvky komedie divákům představuje tři stěžejní postavy. Soudního vyšetřovatele Janusze, jehož žena zesnula a on od té doby válčí s jejich dcerou Olgou trpící poruchou příjmu potravy. Mladá dívka se s její smrtí stále nemůže vyrovnat a nenávist k jejímu otcovi se stupňuje. Bezmocný Janusz hledající vysvobození v kořalce a práci si s dcerou neví rady, a tak ji umístí na kliniku, kde se objevuje Anna, vedoucí sezení anorektiků. Ta však v životě také není spokojená. Před lety přišla o dítě, žije v bytě s velkým psem a snaží se rozvíjet domnělou schopnost komunikace s mrtvými.

Szumowska, důležitá osobnost současné polské kinematografie, ve snímku v původním názvu Cialo poukazuje na běžné těžkosti lidí, kteří jsou nuceni se vyrovnat se ztrátou blízkých. K tomu užívá méně či více nápadné prvky černého humoru, o komedii však nelze vést řeč. Dvaačtyřicetiletá režisérka se kromě hrané a dokumentární režie také uplatňuje jako producentka či scenáristka. Ostatně i na Tělu se mimo režie realizovala rovněž na scénáři s kameramanem snímku Michałem Englertem.

Kromě skvělé režie i výborného scénáře se nesmírně vyvedl také casting. Herci jsou pro své role v někdy až bizarním kinematografickém počinu jako stvoření a jejich postavy jsou zcela uvěřitelné. Navíc veškeré vztahy zkrátka působí naprosto přirozeně. Tělo odkrývá strach, ale zároveň i touhu po intimitě. Rozhodně také oceňuji, že dvojice Szumowska – Englert únik nehledá u Boha. Ezoterika působí na polské půdě jako mnohem zajímavější výběr.

Křehký, přesto velmi ucelený, hodinu a půl trvající snímek je dotažený takřka ve všech směrech a diváka napíná s každou novou scénou, ba dokonce i grimasou či pohybem těla protagonistů. Snímku se dá vytknout asi jen poměrně natažený závěr, který tasí několik otázek. Stačilo by jej zkrátit, a film by snad byl bez chyby. Tak jako tak, střet zapřisáhlého skeptika a spiritualistky, která prý komunikuje s mrtvými, dokazuje, že soudobá polská kinematografie má oproti tuzemské více k nabídnutí. ∞


Tělo (Ciało)
režie Małgorzata Szumowska
Polsko, 2015, 90 min.