Převlékat se do cizího těla. Svlékat svoji vlastní kůži jako dočasný háv a moci si obléknout blyštivou verzi sebe sama. Anebo verzi zcela obskurní, zkrátka podle libosti.

K zážitkům z Filmovky pravidelně patří také nejeden obdivuhodný povzdech na konto polského filmu. Loni Ida. Letos Tělo. Režie: Małgorzata Szumowska, velmi oprávněná držitelka Stříbrného medvěda za nejlepší režii.

Vezměme to pěkně popořadě. Na svět přicházíme úplně bezbranní. Vypadneme z jiného člověka a vůbec nevíme, co se s námi děje. Nevíme ani, že nějaké my existuje. Jsme nemotorné čiré vědomí, roztomilá opička odkázaná na milost či nemilost matky.

Tělo nahé a zbavené všech znaků sociální příslušnosti, neboť tetování dnes ztrácí onu příchuť kriminálu a vlasy plné soli už nedrží účes, kterým se oslňuje na koktejlových večírcích. Alespoň tak vypadá běžná realita na nudistických plážích a v kempech.