TRON + Daft Punk = soundtrack roku
Do kin se před nedávnem dostal remake legendárního sci-fi z roku 1982 Tron. V původním filmu technologie poněkud pokulhávala a příběh celku také zrovna moc nepomohl. Volné pokračování s názvem TRON: Dědictví z roku 2010 se snaží o nápravu. Na film je dokonce možné si zajít do 3D kina, kde si efekty vychutnáte ještě o trochu lépe než v běžném sále. Příběh tak paradoxně teprve díky druhému dílu dostává hlavu a patu. Pominu-li charismatického Jeffa Bridgese, třešničkou na tomto kinematografickém dortu je soundtrack.
DJové v helmách
Kdyby byl život počítačová hra, nechala bych si taky v pozadí hrát Daft Punk. Většina lidí zná francouzské housové duo hlavně z hitparád díky chytlavým motivům a nápaditým klipům (Around The World, One More Time). Tito hudebníci ale mají překvapivě velký rozptyl poloh od melodických slaďáků, povalujících se na plochách symfonických smyčců (Solar Sailer, Flynn Lives), přes ostré lasery syntetizátorů (Derezzed) až po dunivé rytmy akčních scén. Jedním z nejpůsobivějších momentů filmu se tak stává bitka na parketu diskotéky. Protivníci se navzájem tříští na malé krystalky, démonický představitel programu, vlastník klubu a zároveň vyhledávaný modifikátor prostředí Tronu zvaný Zuse, předvádí tanec s hůlkou připomínající výjev z Mechanického pomeranče a dva DJové v helmách si k tomu všemu spokojeně přikyvují, jak že jim to pěkně šlape. Bodejť by si taky nepřikyvovali, když jsou to přímo Daft Punk.
Soundtrack roku
Samozřejmě se i v tomto soundtracku, jako ostatně v mnoha jiných, objevuje řada klišé a hudebních omšelin. Filmová hudba ovšem vyžaduje své. Některé postupy prostě fungují, a není to náhodou. Osmdesátkový zvuk některých pecek není vůbec na škodu, naopak odkazuje k původu celé myšlenky. Navíc Daft Punk tímto počinem dokázali, že jsou zkušenými a zručnými hudebníky. Nedivila bych se, kdyby se cellové sólo z kusu, jenž nese název Adagio for TRON, začalo objevovat mezi skladbami požadovanými na přehrávkách při konkurzech do orchestrů.
Znám soundtracky, které drží pevně pohromadě a tvoří samostatné dílo, případně i v rámci hudby plyne jakýsi příběh a filmový podkres se tak dá poslouchat i jako normální album. V tomto případě tomu tak sice úplně není, ale přesto dávám palec rozhodně nahoru. Atmosféru filmu doplňuje výborně a kvalitou neurazí ani náročného hudebního znalce.
Trailer k filmu