Ke 100. výročí narození Bohumily Grögerové připravil Památník národního písemnictví výstavu SETINY. V návaznosti nejen na výstavu, ale na výročí 100 let od narození také Josefa Hiršala, partnera Grögerové životního i pracovního, vyšel Sborník Literární archiv s pořadovým číslem 53/2021, který přináší četné množství literárněvědných a literárněkritických studií.

Bohumila Grögerová (1921–2014), byla česká spisovatelka, básnířka, experimentátorka, překladatelka a autorka rozhlasových knih a her pro děti. V 70. letech nesměla publikovat a tak její texty dostávaly podpis jmen pokrývačů. Je autorkou souboru experimentálních próz Meandry (1996) a dvojice memoárově laděných publikací Branka z pantů (1998) a Čas mezi tehdy a teď (2004). V roce 2009 získala její básnická sbírka Rukopis ocenění Magnesia Litera v kategorii poezie a kniha roku. Přestože její pozice svébytné autorky je nezpochybnitelná, spolupracovala a tvořila téměř padesát let s Josefem Hiršalem (1920–2003). Jejich nejvýraznější díla ve spolupráci, JOB-BOJ, Trojcestí či Let let, za kterou autoři obdrželi v roce 1986 cenu Toma Stopparda, jsou také předmětem zájmu aktuálního vydání Sborníku Literárního archivu.


Hranice jazyka
Jedním z příspěvků ve Sborníku je přímo text Josefa Hiršala, který popisuje svůj přístup k překladu Christiana Morgensterna – Šibeničním písním vydaným na konci 50. let. Morgenstern, německý básník a zakladatel nonsensové poezie, překladateli buď milovaný nebo raději přehlížený, byl pro Hiršala výzvou. K jeho textům přistoupil především na výrazně hudebním přetlumočení sbírky. Morgensternovy texty, známy především svými jazykovými hříčkami, jsou pro překladatele náročné právě pro jejich specifickou podobu v původním jazyce a překladatele dovádí až k mezním hranicím tvárných možností češtiny. S patřičným odůvodněním se ne všechny texty Hiršalovi podařilo přeložit a důvody v tomto příspěvku blíží rozvíjí.

Další esej, tentokrát Anny Försterové z Urfurtské univerzity, se věnuje skutečnosti právě mnohaletého pracovního i milostného vztahu mezi Grögerovou a Hiršalem a jako původní zkoumá, jak se tento vztah odráží v jejich textech. Rozkrývá a mapuje „scény psaní“ (Schreibszenen) – koncept, který byl poprvé formulován německým literárním teoretikem Rüdigerem Campem a přináší pohled na sbírku experimentální poezie JOB-BOJ, v níž se autoři po letech společného překládání prezentují jako autorský tým.

Vydání sborníku se dále věnuje také společným i rozdílným tvůrčím liniím Josefa Hiršala a Josefa Honyse či vizuální poezii Grögerové a Hiršala v 60. letech. Ze samostatného díla Bohumily Grögerové blíže představuje rozhlasové hry, dalším tématem je recepce textů Hiršala a Grögerové v německojazyčném prostředí, především ve vztahu k teoretickým textům Siegfrieda J. Schmidta, a jejich korespondence se zahraničními autory, zejména mezi Bohumilou Grögerovou a Friederike Mayröckerovou. Mezi odborné příspěvky jsou včleněny reflexe či vzpomínky osobností blízkých oběma autorům. Sborník je tak obsáhlým zdrojem nových studií i kritik a přináší hlubinný ponor do tvorby i životní cesty těchto dvou literátů.

Literární archiv 53/2021: Grögerová a Hiršal. Ke 100. výročí narození
Kolektiv autorů; Pavel Novotný (ed.)
Památník národního písemnictví / Muzeum literatury
Praha 2021, 428 s.