Nesnadno lze spočítat vrstvy fenoménu, který nutí nově přemýšlet a letos slaví už šedesátý rok. I proto je mu k tomuto jubileu vydána kniha a věnována výstava. Laterna magika jako intermediální fúze, výstavní objekt, novomediální koláž, ale i jako instituce a politikum otevírá svou činnost na stránkách knihy Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky.

Laterna magika vznikla ne jako „čistě“ umělecký útvar, ale v podstatě jako účelový program. Jejím úkolem bylo od prvopočátku propagovat pokud možno sugestivně kulturu nového Československa a ve zkratce ukázat její šířku a bohatství, jak uváděl sám Alfréd Radok, český režisér a zakladatel Laterny magiky. Nejen v českém prostoru je multimediální Laterna magika velmi dobře známá, avšak její připomenutí vyvolává různorodé reakce. Na jedné straně asociuje nebývalý úspěch Československa na bruselském Expu v roce 1958, na straně druhé směs žánrů a formátů v budově Nové scény. Bývá chápána jako nástroj oficiální politiky, jako turistická atrakce nepřístupná běžnému divákovi nebo jako dílo ohromující silnými, působivými obrazy multimediální podívané.


K jejímu výročí se zúročila čtyřletá badatelská práce týmu, který zpracovává, čistí, upravuje a digitalizuje zachované filmové dotáčky pro Laternu magiku. Kniha Lucie Česálkové a Kateřiny Svatoňové Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky tak nahlíží tento hybridní multimediální prostor doslova odzadu – tedy od dílčích částí. Laterna magika je tak zkoumána z pozice herců, z hlediska techniků či řemeslníků kompletujících představení, ze zákulisí i z promítací kabiny. Množství archivních fotografií prostupuje velkorysým formátem grafického designu a sazby Jana Matouška a skrze jednotlivé barevně oddělené sekce nechává vstupovat do oddílu poetického mechanismu, trojí dramaturgie nebo Laterny magiky a moci. Představuje ji jako experiment v době socialistické společnosti, jako výstavní projekt, uvádí ji v kontextu divadelní scénografie nebo na ni poukazuje jako na divadelní koláž. Nezdržuje se ani konfrontací Laterny magiky jako intermediální fúze a prostoru pro mediální transfery nahlížené i z hlediska tvůrců a věnuje se i jejímu technickému obrazu. V další sekci studie pohlíží na Laternu magiku jako instituci a politikum a její celistvý tvar v závěru směřuje k širší polemice. V závěru knihy nechybí ani přehled počinů a projektů Laterny magiky v období let 1958–2018.

Rozporuplný fenomén Laterny magiky je představen i právě probíhající výstavou v brněnském Domě umění, kterou lze zhlédnout do 28. července 2019. Pokračování výstavy, na němž se představí zcela nová umělecká díla nejenom českých, ale i zahraničních umělců a umělkyň, se dále odehraje od 24. září do 10. listopadu 2019 v pražském centru současného umění MeetFactory. Diváci uvidí díla domácích tvůrců Michaela Bielického a Jakuba Nepraše a ve spolupráci s rezidenčním programem MeetFactory odprezentují výhradně pro výstavu vznikající projekty zahraniční autorky Ana Latini a Amelia Tan. ∞


Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky
Národní filmový archiv
Praha, 2019, 396 stran