Vzniká a vychází množství knih, které se věnují příběhům a životu nejrůznějších osobností. Kniha je důležitá zejména pro svůj přenášený obsah, a když se podaří vytříbit i její formu, lze říci, že je ještě stále živým médiem, které nepřenáší pouze informace, ale má i určitou estetickou kvalitu. A když se knihou podaří portrétovat, dostává se zcela nad svůj standard.

Národní filmový archiv se nyní může čepýřit cizím peřím, které si vzal pod svá vydavatelská křídla. Po dlouhé soustavné práci se podařilo vydat knihu, která spojuje badatelskou činnost se současným grafickým zpracováním. Předkládá portrét Ludvíka Švába (1924–1997), civilním povoláním psychiatra, ale především člena Surrealistické skupiny, jehož peří rozhodně stojí za zmínku. A pokud za zmínku, která by měla vykreslit tuto osobnost, tak leda knihou, která bude stejně tak pozoruhodná, jako byl on sám.

Bludný bod s těžištěm sám v sobě, ve svém dětství, neschopen psát ale schopen mluvit. Osobnost ambivalentních pocitů – lenosti a ostrovtipu, infantility a útočnosti, lásky k filmu a nenávisti k snobismu, stereotypnosti a kritické prozíravosti, pobratimství a sektářství, scientismu a věčných návratů do dětství, věčného usínání a snů. Tak Švába popsal Vratislav Effenberger, jeden z hlavních členů Surrealistické skupiny, jehož text vyšel v Analogonu v roce 1997.


Právě propojení vědy a umění je kombinací, která přitahuje zájem. Zkoumání vnitřních rozpoložení a tvoření na základě vnitřních rozpoložení – psychiatrie a surrealismus – pak odhalují dvě strany téže mince. Alespoň tedy takové, kterou měl někde zašantročenou Šváb. A jeho další zájem – tvorba scénářů a filmů – je zase vhodné dát do souvislosti s jeho dědečkem, jímž byl první český filmový herec Josef Šváb-Malostranský. Ludvík je pak odborníkem na němé filmy a autorem několika experimentálních. Zároveň je i jazzmanem dlouhá léta působícím v Pražském dixielandu. Chyběly-li by ve výčtu jeho činností i tvorba koláží nebo básní, určitě by byly jen někde zahrabané v krabicích v archivech.

Ukliď si pokoj
Když se Evženie Brabcová, spoluautorka knihy o Ludvíku Švábovi Uklidit až po mé smrti, zabývala ve své diplomové práci tématem rodinného filmu, nutně se dostala i ke Švábově tvorbě. Ta se stala předmětem jejího následného zkoumání a spolu s dalším editorem knihy Jiřím Horníčkem mu zasvětili čtyři roky soustavné práce. V případě dobře uložené a systematicky zpracované pozůstalosti by práce na knize pravděpodobně probíhala rychleji, ale protože bylo náročné se k materiálům pouze dostat, byla trpělivost nutnou součástí vzniku knihy. Právě náročná práce s podklady vyústila ve specifickou grafickou podobu, do které knihu uvedl Michal Krůl. Časoprostor nebyl limitován deadliny, které by přinesly nutné kompromisy, a tak vznikla podoba knihy, na které se čas otiskl zcela jiným směrem. Přestože bylo původní vizí zpracovat hlavně obrazový materiál, konečná podoba knihy představuje jak obrazový archiv, tak životopisné dokumenty či studie o Švábovi a jeho tvorbě. Součástí knihy je DVD s filmy z dovolené, reportáže z turné Pražského dixielandu, obrazový materiál z psychiatrického prostředí a filmový materiál související se Surrealistickou skupinou. Kniha obsahuje také původní studie dalších členů Surrealistické skupiny, Františka Dryjeho a Stanislava Dvorského. Bytostně vykreslený portrét knihou začíná už jejím názvem – titul Uklidit až po mé smrti odkazuje k pobídce, kterou Šváb, pověstný nepořádkem nepředstavitelné podoby, odpovídal na vzkazy své ženě, které na papírkách pravidelně nacházel.

Surstandardní kniha
Téma osobnosti Ludvíka Švába se pro všechny autory stalo natolik osobním, že přístup a precizní práce vyzrály v knihu, která byla oceněna prestižní grafickou cenou EdAwards 2018 a byla součástí užšího výběru soutěže Nejkrásnější české knihy roku 2017 v sekci Knihy o výtvarném umění. Vyšla v nákladu pěti set kusůa každá je originálem – její součástí jsou makety dobových artefaktů související se Švábovým životem, které Krůl do každé jednotlivě vkládal: fotografie vytisknuté na fólii, záložka z celuloidové pásky, kopie zápisků z diáře, dobové recepty. Otisknout autentičnost a hravost bylo hlavním cílem, ke kterému se editoři toužili dostat. Původně měla být kniha obdobou Švábova diáře, jejichž velké množství se v pozůstalosti zachovalo. Zápisky z pracoviště v Bohnicích, kde slovo psilocybin nelze přehlédnout, skici scén a na stroji vepsané scénáře. V nich ale i recepty na vaření, včetně textu o zelenině, který radí, že nejbohatší na vitamin C je čerstvá, a když už zmrazená, tak postupně nerozmrazovat, ale rovnou vložit do vroucí vody, tedy s výjimkou zmrazeného okurkového salátu.

Portrét vědce-surrealisty knihou, jejíž forma je hravá, bláznivá, překvapující, a obsah splňuje všechny náležitosti vědecké publikace, se tak podařilo vykreslit surstandardně. ∞


Ludvík Šváb – Uklidit až po mé smrti
Národní filmový archiv
Praha, 2017, 400 stran