Stačí, když víte, co chcete. A jdete si za tím. Nalinkujete si cestu k cíli. Nebojíte se neúspěchu a neztrácíte odhodlání. Často však nejhorší překážkou, kterou musíte zdolat, jste vy sami.

Uvnitř lidské hlavy se skrývá vnitřní kritik, nebo jinak řečeno správce starého myšlení, který vás nutí na situace reagovat stále stejným navyklým způsobem, byť si leckdy uvědomujete, že to není úplně k vašemu dobru. V podstatě se jedná o dialog či monolog, který vedete sami se sebou. „To nikdy nezvládnu.“ „Když odejdu z téhle práce, možná už další neseženu.“ „Jestli to má k něčemu vypadat, udělám to sám.“ „To se nedělá.“ Všechno to jsou větičky, které vás drží v zajetých kolejích a svazují vám křídla.

Každý je svázán určitými limity a představami o sobě samém a prostředí kolem sebe. Věří například, že pět kilometrů v kuse by nikdy neuběhl nebo že nemůže být šťastný, dokud nebude mít hodně peněz, atp. Tyto modely uvažování tvoří určitou rutinu, kterou si leckdo ani neuvědomuje. Skutečné dobrodružství začíná teprve při překračování naučených hranic.

Německá koučka Petra Bocková používá pro sebedestruktivní typ chování výraz mindfuck. Stejný název nese i kniha, ve které čtenářům radí, jak tyto nesprávné vzorce chování odhalit a zastavit. Své teze znázorňuje na příkladech svých klientů, čímž pouhá slova a myšlenky dostávají konkrétnější obrysy.

Pro začátek navrhuje položit si otázku: Co byste dělal/a, kdybyste se mohl/a úplně svobodně rozhodnout? Dále doporučuje přistupovat k životu z vyrovnané dospělé perspektivy. Nestavět se do role kárajícího rodiče ani ublíženého dítěte, umět si udržet od situace odstup a rozumně si zvolit, co je pro vás nejlepší. V každém okamžiku rozhodování je třeba vybírat tak, aby vaše volba přispívala ke zlepšení kvality života, což je výraz, na který se autorka často odvolává. Kvalita života je složena ze spousty ingrediencí, mezi nejzákladnější patří intenzita, radost, tvořivost a osobní růst.

Kdo chce, hledá způsoby
Většina lidí je schopna po kratším či delším váhání vylíčit své sny dopodrobna. Když se ale mají vyjádřit k jejich realizaci, přicházejí na řadu výmluvy. Často se však jedná jen o strach z kroku do neznáma a ze ztráty dosažených jistot. Koučka sebesabotující modely chování rozděluje do sedmi typů – katastrofický, sebezapírání, nátlakový, hodnocení, pravidel, nedůvěry a přehnané motivace. Každému zvlášť věnuje několik stránek, kde popisuje, jak lze zmiňované mindfucky rozpoznat.

Uvádí několik strategií, jak destruktivní myšlení zastavit, od změny perspektivy až po dechová cvičení. Nabádá k celkové změně přístupu. Je na vás, jestli se soustředíte na překážky a problémy, nebo na věci, kterých chcete dosáhnout. Denně si volíte, čemu věnujete své myšlenky a na co zaměříte svou pozornost. Když budete ke světu přistupovat se zvědavostí, zájmem a důvěrou ve svou schopnost vypořádat se s každou situací, jistě se vám bude kráčet lehčeji. Na každý nový zážitek je třeba pohlížet jako na nabytou zkušenost, která vás posune dál.

Posunout dál vás může i přečtení této knihy. Věřím, že většina z vás v ní najde i svůj příběh. Tak jako u všech podobných motivačních publikací, pouhé její přečtení vám život zázračně nezmění. Jestli však ucelený systém dokážete převést do praxe, možná se vám samy odemknou dveře, na jejichž otevření jste si dosud ani netroufali pomýšlet.


Petra Bocková
Mindfuck
přeložil Vladimír Čadský
Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., Praha, 2012, 254 stran