Jaký význam má v dnešní době fotografie coby neprofesionální záznam vlastních zážitků? Velký boom digitálů střídá nostalgie po kinofilmu. Improvizace, jednoduchost, čekání a překvapení – to jsou jen některé z atributů kinofilmu.

V současném věku technologických vymožeností, kdy se komunikace stále více přesouvá z osobní roviny do virtuálního prostoru, může otázka po významu fotografie znít až archaicky. Přesto se však zdá být na místě. Přímý prožitek a očité svědectví nahrazuje pouhý obraz, reprezentace okamžiku. Stále častěji prožíváme reálné situace jen díky obrazům. Krásu přírody, kam jsme si vyšli na výlet, dokážeme ocenit až zpětně z fotografií, které jsme zde pořídili. Z večerního koncertu jsme již ráno lační po fotografiích, abychom si zážitek znovu připomněli. Všichni se rádi zasmějeme nad snímky z dětství, rodinných oslav i firemních večírků. Co nám fotografie dávají a o co nás ochuzují?

Kouzlo okamžiku

Možnost být alespoň prostřednictvím fotografie přítomen na vzdáleném místě a v čase, kdy to není fyzicky možné, zažít zachycený moment alespoň ve vlastní představivosti. Zdání opravdivosti o to více budí momentky: snímky nepřipravené, náhodné, dopředu nezinscenované, které spontánně zachycují jedinečný okamžik a náladu. Jejich hodnotu nelze hledat v rozvržení kompozice, v ostrosti obrazu ani v intenzitě světla. To vše je až druhotné a pokud se i to povede, jde spíše o nahodilý vedlejší produkt. Není potřeba být profesionálem, hloubka momentky spočívá v zachycení jedinečné, neopakovatelné situace.

Prožitek zachycený na snímku samozřejmě nemůže nahradit osobní přítomnost a prožití situace. Je to pouhý obraz, reprezentace skutečnosti. Nakolik je tento obraz věrný skutečnosti? Vždyť jednu a tutéž situaci může každý prožívat různě. Ani fotografie nemůže zachytit okamžik objektivně. Fotoaparát drží v rukou člověk, který už jen tím, jak daleko stojí od objektu, fotí-li ho zespoda nebo shora, zleva či zprava, přidává obrazu něco ze své osobnosti a nevědomky ho přizpůsobuje své optice. Ani to, co snímek zobrazuje, nám nemůže sloužit jako vodítko pro výklad situace. Žena pláče. Jsou to slzy štěstí nebo zármutku? Smích: škodolibý, upřímný, veselý nebo zlověstný? To nám momentka nepoví, pokud neznáme skutečné okolnosti jejího vzniku.

Paměť v digitální době

Máme touhu ukládat si svědectví našich prožitků i jiným způsobem, než jen do naší paměti. Paměť může ochabovat, fotografie zůstanou. Zachycování jakýchkoliv situací, kdekoliv, kdykoliv a za jakýchkoliv podmínek, se váže na rozvoj techniky. Přenosné fotoaparáty, které to umožňovaly, byly dostupné už na začátku 20. století. Od té doby prošly dlouhým vývojem. Dnes je již fotoaparátem vybavený každý mobilní telefon. Nosíme ho neustále při sobě a jsme připraveni dokumentovat sebeintimnější okamžik. Digitální fotografie umožňuje pořizovat nekonečné množství snímků s nulovými náklady. Co se nám nelíbí, prostě vymažeme. Sami si vybíráme, jaký snímek si ponecháme a jaký za to nestojí. Ochuzujeme se tím o překvapení, o napjaté čekání na vyvolání filmu.

Bakelit s duší

Nostalgické trendy vrátit se zpět ke kinofilmu se začínají objevovat nejen v uměleckém prostředí. Bakelitový kompakt Lomo LC-A se znovu vrátil do módy, především mezi mladou generaci, kterou oslovil novým barevným retro designem i jednoduchostí používání. Dostupný je za příznivou cenu v mnoha modifikacích – s různými barevnými filtry, efektem rybího oka nebo i v podvodní variantě. Lomo je registrovaná obchodní známka společnosti Lomographic Society International se sídlem v Rakousku licencované od ruské společnosti LOMO PLC. Inspiroval se předchůdcem ze sovětských dílen Leningradskoje Optiko-Mechaničeskoje Objediněnije.

Lomografie nevyžaduje po uživateli nic jiného, než vlastnictví přístroje. Není to jen focení, ale i životní styl, kolem kterého se začíná tvořit celá komunita uživatelů. Jeho kouzlo spočívá v tom, že ho nosíte stále s sebou a fotíte, co vás napadne. Dá se používat ve dne i v noci, nevyžaduje přemýšlení. Snímky se střílí jen tak „od boku“. Není třeba nic zaměřovat, stačí jen zmáčknout spoušť. Výsledkem je mnohdy rozostřená momentka, která je překvapením i pro samotného autora. Žádný snímek není vadný, pouze má svůj osobitý efekt.

Zůstává jen vzpomínka

Vzpomínky a nálady zachycené fotografií si můžeme kdykoliv připomenout. Okamžik, který už dávno vypršel, máme navždy zachycený. Můžeme mu prostřednictvím fotografie připisovat úplně jiný význam, než skutečně měl (měl-li vůbec nějaký). I to nás obohacuje. S odstupem času se můžeme zamyslet nad situací z úplně jiného pohledu, který nám fotografie nabízí. Máme šanci ji znovu prožít a kriticky ji zhodnotit. Tím nám fotografie rozšiřuje obzory tam, kde nám vše připadalo samozřejmé, dává nám možnost vidět situace znovu a jinak. Nabízí nové poznávání světa i sebe sama. Zachycuje sílu jedinečného okamžiku, který už je dávno minulostí, ale díky ní stále trvá. Význam času a prostoru se stírá, zůstává jen dojem a vzpomínka.

Pravidla lomografie

1. Všude, kam jdete, berte si své lomo.
2. Foťte kdykoli – ve dne & v noci.
3. Lomografie není překážkou, ale součástí vašeho života.
4. K tomu, co chcete fotit, se přibližte co nejvíc.
5. Nemyslete.
6. Buďte rychlí.
7. Nemusíte předem vědět, co zachytíte na film.
8. Nemusíte to vědět ani pak.
9. Střílejte od boku.
10. Vykašlete se na pravidla.