Máte rádi dobrodružství a zároveň vás baví řešit hádanky a hlavolamy? Přáli jste si někdy na vlastní kůži poznat, jaké je to řešit tajemný případ nebo hledat cestu k poslední záchraně lidstva? Zkuste si únikovou hru a zjistěte se svými přáteli, jak při ní obstojíte. Zapojíte šedou kůru mozkovou, spojíte síly a užijete si společný zážitek.

Únikové hry, neboli escape games, propojují logické uvažování s fyzickou aktivitou. Hrají se ve speciálně upravených uzavřených místnostech, které svým interiérem simulují různá prostředí. Na výběr jsou vězeňské cely, moderní laboratoře, vesmírné základy nebo márnice či imaginární místa činu. Hrají se zpravidla v týmech několika hráčů, jejichž úkolem je dostat se za pomoci nápověd a vyřešených hádanek pryč z místnosti. Mnoho prvků ve hře je haptických a interaktivních, proto je třeba zkoušet různé možnosti. V průběhu hry, která trvá většinou jednu hodinu, musí hráči logicky a pozorně sledovat jednotlivé indicie, protože na sebe navazují. Jen tak odhalí další kroky ve hře. Každý se tak může stát na chvíli detektivem pátrajícím po vrahovi, nebo vědcem, který se snaží během hodiny přijít na to, jak odvrátit apokalypsu. V průběhu hry si musí hráči navzájem pomáhat a spolupracovat, nebo se nestihnou dostat ven včas. V zápalu hry mnoho návštěvníků zapomene, jak čas nemilosrdně utíká. Hry mají různou obtížnost a nejtěžší z nich mají jen několikaprocentní úspěšnost. Pro začátek je tedy doporučováno zvolit varianty jednodušší. Ale ani při prohře nepřijdete o jedinečný zážitek.

A jak vlastně fenomén únikových her vznikl? Inspirací byly počítačové hry, zejména adventury, v nichž hráč prohledává místnost a snaží se dostat ven pomocí spojování různých věcí a logického uvažování. Ty se začali objevovat během 70. let 20. století. Z obrazovek se hry začaly přenášet do reality až během posledních deseti let. První vznikly kolem roku 2006 v Asii, později se rozšířily po celé Americe, Evropě i Austrálii. Největší celosvětovou sítí únikových her je v současnosti asijská The Escape Hunt, která má již více než dvě stě poboček. Těší se stále větší a věší popularitě. U nás se únikové hry dostaly do povědomí zejména díky americkému seriálu Teorie velkého třesku, v němž hlavní postavy Sheldon Cooper a ostatní únikovou hru také hráli. V poslední době zažívají hotový boom i u nás. V Praze jednotlivých her můžete navštívit více než šedesát. Můžete se objevit třeba v Zombie apokalypse v roce 2213, kde je vaším úkolem najít antivirus a zachránit tak celé lidstvo. Nebo byste raději jako Sherlock Holmes pátrali po vrahovi? A pokud vás láká mystický svět Dana Browna, existuje i únikovka s Da Vinciho tajemstvím. Na internetu je několik druhů databází, kde lze nalézt recenze na jednotlivé hry, jejich seznam a zkušenosti hráčů.

Většina her je vhodná pro všechny od osmi let. Proto si společné rozluštění záhady užijí celé rodiny, kamarádi nebo kolegové z práce. Všichni z hráčů jsou důležití a mohou při hře významně přispět. Každý má jiné myšlenkové pochody a společně lze nalézt i to, co je na první pohled skryto. A věřte, že je toho skryto hodně. Místnosti jsou důkladně promyšlené a věci na sebe navzájem reagují. Vymyslet jednu hru trvá několikačlennému týmu mnoho měsíců. Následně o jejím úspěchu rozhodne zájem hráčů. Každá hra by měla být originální a jiná. Z množství nabízeného na trhu si každý jistě vybere a věřte, že pokud hraní jednou vyzkoušíte, nezůstanete jen u jednoho dobrodružství. Únikové hry nabízejí novou možnost zábavy, společného trávení času a díky tomu se stávají velice populární aktivitou. Vyzkoušíte ji taky? ∞


Lost Rooms
Žitomírská 38, Praha 10
jeden tým 2–4 hráčů 1250 Kč

Lost Rooms: Černý pokoj
Za redakci Artiklu jsme se rozhodli zaexperimentovat s trochu netypickou formu únikové hry s názvem Černý pokoj. A přesně jak název napovídá, roli v tomto dobrodružství hrála tma. Náš dámský dvojčlenný redaktorský tým se musel hned na začátku rozdělit, což se ve většině klasických únikovek nestává. Jedna z nás se ocitla v temné místnosti, kde nebylo vidět vůbec nic. Všude byla opravdu černočerná tma. Jediné, díky čemu se dalo v místnosti pohybovat, byl hlas druhé redaktorky, přicházející z místnosti vedle. V ní byly kamery a bylo skrz ně vidět do tmy. Pomocí mikrofonu a navigování se nám pomalu dařilo odkrývat cestu k sobě. Ale rébusy a hádanky byly obtížné a trvalo dlouho, než jsme na ně přišly. Uvědomily jsme si, že kdybychom měly ještě další spoluhráče, moc by nám to pomohlo. Alespoň to víme pro příště. Nakonec se nám podařilo dohrát hru do tří čtvrtin, než skončil neúprosný čas. Obsluha byla velmi milá a se vším poradila. I když se nám nepovedlo hru dohrát, moc jsme si to užily a bereme to jako úspěch. Dokonce jsme dostaly odměnu ve formě bonbónů, a kde jsou bonbóny, tam je, jak známo, i zábava. Přibyla nám každé i sběratelská magnetka s názvem únikové hry. Kromě Černého pokoje můžete vyzkoušet hry Čarodějnice, Advokát, Za hranicemi vědy, Portál, Velký třesk nebo Škola Silent Hill. Za náš redakční tým můžeme Lost Rooms vřele doporučit.