Šedý a studený leden se s Prahou důstojně rozloučil burácivou performancí: ve středu 27. ledna zapraskaly parkety pod podpatky náruživých tanečníků. Do kola je vyzvala rumunská kapela Mahala Rai Banda – exkluzivní host agentury Rachot.

Palác Akropolis přímo přeje přátelským setkáním. V takovém vřelém duchu proběhl i koncert rumunské romské superskupiny Mahala Rai Banda, na který jsme upozorňovali v minulém čísle. Přítomní hudebníci uctili folklór černými košilemi a vyleštěnými lakýrkami, extravagantní bubeník oblékl komplet z rudého saténu, nechyběly zlaté kříže a samozřejmě – nablýskané žestě.

Hudební znalci považují skupinu Mahala Rai Banda za opravdovou lahůdku. Stejný názor lehce získá i běžný posluchač. Mahala (slovo, které označuje živé romské čtvrti balkánských měst) se do povědomí širší veřejnosti vtiskla díky soundtracku k filmu Borat; skladba Mahalageasca rozvířila balkánské taneční nadšení na nejednom parketu. Stejná melodie se stala ústředním motivem koncertu v Akropoli. Ještě nutno zmínit ve všech směrech poctivě cikánskou „cantareata“, zpěvačku Florentinu Sandu vyzařující bolestnou vášeň, a všudypřítomná bavičská gesta všech zúčastněných hudebníků. Směs všeho dohromady nabila sál energií a jižanskou roztoužeností.

Ale – problém kapely Mahala Rai Banda spatřuji ve skutečnosti, že se citelně podobá ostatním balkánským dechovým uskupením. Oproti bandu Gorana Bregovice nebo fenoménu Fanfare Ciocarlia hráči Mahala Rai Bandy předvedli více jazzového zaujetí, jaksi modernější sound (v jednu chvíli došlo i na rap…) a lehký ústup dechů ve prospěch vokálů, houslí a akordeonu. Notorická Mesecina i rozjuchaný Kalashnikov však přitakaly zdání žánrové zaměnitelnosti produkce romských virtuózů.