Střední věk / 1 /

máme ten odstup zralých let:
větráme krátce, leč intenzivně,
perem na třicet,

už si nepřinesem z tahu
kdejaké svinstvo.
patiny vztahů pod nánosem jistot,

milujem vlajky na půl žerdi
a lásky na půl plynu.
víme, jak nepřiznávat vinu

/i kdyby byla z našich vin/
a kdy dát pravdě jméno
a kdy jen pseudonym.


Sousedi / 3 /

za takovýmhle typem by se
před lety ani neohlídla,
kopala tenkrát vyšší ligu.
na levém rameni tělovým mejkapem skrývala
bílou kruhovou jizvu,
památku po návštěvě zdravotních sudiček,
a život, protože ho vyloženě neodháněla,
čekal trpělivě, zkušeně
a hlavně všude.

dneska tak leda
po tamní směně dřepět u pískovišť,
přesýpat řeči s dobře živenými otci,
a až si je mobilem zavolají matky,
vracet se domů prázdná
jak vykradená kočárkárna,
do družstevního bytu s postelí,
ve které se to všechno dá
aspoň na chvíli zaspat.


Dan Jedlička: Sbohem malé nic, nakladatelství Perplex, Opava, 2014, 80 stran