6.

nedokáže už předstírat
slova se v něm ale pořád hromadí
i přesto kumulujou do útvarů
co pak vnáší kamsi až

zbytek vůně koluje po paměti
vrací se v navalených vlnách
vypěněné věty nejvyšší z povodní
dopadají na kost škrábou kůži a to


poslední co zbylo

ve snech všech možných světů
existuje bez výrazu, netrápit se
nerozštěpit souvislosti do dvou
protichůdných výsledků