Standa Černý
30. 12. 2018 | poet
Zatni do mě hák
K. K.
Nejenže jsem ve výtahu
s každou křivdou duše, před zrcadlem
neodvracím zrak. Sejde z očí,
vejde v mysli. Trčíme tu,
někam jedem. Zatni do mě hák.
17, II
Nekonečně opačné, druhé strany vrat
v den, kdy došla slova, zaštěkaly: Vstát!
Dveřmi táhne fičák změn, v pantu jako čamrda,
slyšet hlasy uvnitř stěn, ruka svírá, zatvrdá.
18, II
K. K.
Zvuková podobnost jmen otevřená rána
a ráno nemůže být náhoda.
Jak brzdit mlýn vlastní mysli,
je-li ona tvá, bože? Kolem proudy lidí.
Nějak, bože, vypadáme.
Tak ať to každý vidí.
Rukopisná sbírka Skoro celé sdělení (2015–2018)