Výbor básní Bernarda Noëla se soustřeďuje na jedno z nejstěžejnějších témat tohoto velikána francouzské poezie. Tělesnost v širším slova smyslu, jako různé polohy bytí. Tělo je mysl, tělo je psaní, tělo je smrt.

Bernard Noël (1930), francouzský spisovatel, básník, esejista a autor výtvarných monografií proslul jako experimentátor a nabourávač zajetých kolejí čtenářského vkusu. V padesátých letech vydal svou první básnickou sbírku Extraits du corps (česky Výřezy z těla), ve které se poprvé objevily motivy a témata, rozvíjená a obmýšlená autorem po celou dobu jeho úctyhodně plodného tvůrčího života. První do češtiny přeložený výbor Noëlových básní nese název jeho prvotiny a sleduje podrobně téma těla a tělesnosti v celku autorovy tvorby.

Vše je tělo
Jeho texty jsou plné smyslovosti, smyslnosti, až chirurgického sledování každého detailu, záchvěvu a záhybu těla. Autor jej vnímá jako jakýsi seismograf, zachycující veškerou složitost světa. Sledujeme jeho tvar, teplotu, barvu, tělo je v básních různě deformováno a čtenář se v rámci sugestivních veršů propadá stále hlouběji do jeho útrob. V této organické hmotě je zapsána a může z ní být znovu šifrována zpráva o niterné a vnějších nánosů zbavené existenci člověka. „Jsou vjemy nervové, kosterní i masové. Procházím z jednoho do druhého jako skrz různá pásma spektra.“ (str. 17)

Součástí výboru jsou také básně se syrovými a brutálními výjevy, kterými politicky aktivní básník jednak reagoval na Francouzi vedenou válku v Alžíru a zároveň chtěl ukázat tělesnost ve své extrémní poloze. Ve výboru najdeme delší cykly, v nichž autor na pozadí zájmu o tělo rozvíjí úvahy o lidském vědomí, duši a smrti, i krátké „haiku“ básně plné nečekaných postřehů a glos. Autor rozvinul téma ve velkém množství textů a zabýval se jím velmi dopodrobna i po „teoretické“ stránce. Do výboru je proto zařazen i text Dopis Renatě a Jeanovi de S., v němž se autor v širším smyslu svého zájmu o tělo a tělesnost zabývá.

První je jazyk
„Mezi reálnou skutečností a skutečností uskutečněnou patrně zeje vzdálenost mezi mým organickým životem a mým životem organizovaným (psaním).“ (str. 48)

Abychom Noëlově rozšířenému pojetí těla porozuměli, můžeme se podívat i jinam do autorovy tvorby. V šedesátých letech napsal Hrad oběti (česky vyšlo v roce 2007 v nakladatelství Host), popis sexuálně iniciační cesty, jejíž „vyvrcholení“ zachytil básnickým jazykem plným nespoutanosti – magičnosti i vulgárnosti zároveň. Jeho text vzbudil ve své době pohoršení a v roce 1969 byl za něj Noël dokonce souzen pro urážku mravů. Podal si tak spiklenecky ruku s jinými „nezvedenci“, kteří svými texty nabourali hranice pro čtenáře ještě snesitelné únosnosti, jakými byli ve francouzském kontextu například slavný a legendami opředený Markýz de Sade nebo Georges Bataille. Stejně tak jako u nich ale není u autora takové zpracování textu hnáno touhou někoho šokovat. Za vulgaritou, brutalitou a perverzí těchto textů je touha autorů ukázat moc jazyka, který je více než jen nástroj dorozumívání. V té nejvyhrocenější podobě se jeho síla projeví nejvýrazněji. Jazyk, dokáže navodit vzrušení, dojmout, způsobit nevolnost. Není možné spoutat jej konvencemi, nehraje podle našich pravidel. Podobně je tomu ale také u myšlenek, vzpomínek, duševních pochodů, vůle… a mohli bychom spolu s Noëlem pokračovat dále. Jeho básně lze tedy číst jako záznam toho, jak svět okolo nás, ať už s naším vědomím nebo bez něj, pracuje každou sekundu v našich tělech. ∞


Bernard Noël: Výřezy z těla
nakladatelství Fra (vybral, přeložil a doslov napsal Petr Zavadil)
Praha, 2017, 236 stran