Šest performerů na jednom místě v jeden konkrétní čas improvizovaně komunikuje skrze excelové tabulky, které jsou součástí online přenosu. Online performance – protimluv nebo divadlo nové doby? I to je jedna z otázek, kterou si klade inscenační projekt Sex, pohybující se na hranici divadelního představení a galerijní instalace.

Každý z nás asi už zažil rozchod, po kterém si řekl, že se vztahy definitivně končí a bude raději žít sám. Stejně tak to má i hlavní postava Jindřicha Langera z představení Sex zadarmo nedostaneš od olomouckého Divadla Tramtarie. Jenže dá se být úplně single? A jak vyřešit prosté pudové potřeby? To jsou otázky, o které zde běží.

V prvé řadě, v prvé vřavě jsme lidi. Nebo bychom měli být. Ne jen zvířata. Sex spadá někam do průsečíku těch dvou sfér, člověku tak vlastních. Je duchovní i fyzický, pudový i mystický. V prvé vřavě by mezi mužem a ženou o sex jít nemělo. Sex je ego, které můžeme zahlédnout jen koutkem oka na horizontu vědomí života, a to jen když to vůbec nemáme v plánu.

Pražský přelom podzimu a zimy byl na výstavy plné kontroverzních témat opravdu štědrý. Vedle hvězdných bratří Chapmanů v Galerii Rudolfinum a Mikea Diany v Divusu přichází Art Salon S s produkcí české scény doplněnou pestrou sbírkou zahraničních umělců v objektu pražské Microny. Výstava Sexplicit, jak název napovídá, se snaží o poodhalení explicitní erotiky v umění. A právě nový prostor této galerie a jeho koncepce nás nenechávají chladnými.

Skutečná sexualita nespočívá v rozevřených nohou, krátké sukni, vysokých podpatcích. To všechno jsou jenom atributy, které mají naznačovat, že jde o sex a přitažlivost. Je to reklama, blikající štít „kup si mě!“. Něco, co vám bude údajně chutnat. Takový hamburger mezilidských vztahů.