Prsty sjíždím po jednotlivých zvoncích a potichu si je pro sebe předčítám. Ten, který hledám, se nachází až v druhé řadě napravo a nese jméno Karel Gott. Zmáčknu ho. Z reproduktoru umístěného nad zvonky se ozve zapraskání a poté následuje táhlé bzučení, které mi otevře vchodové dveře.

Knihu Mariuse Szczygieła Gottland není nutno dlouze představovat. Je možné zachytit všechny zákruty a spletitosti české historie i na divadelních prknech? Po ostravském Divadle Jiřího Myrona se o to pokouší i Švandovo divadlo na Smíchově.

Karel Gott je bez debaty bohem české i německé popmusic. Tisíce nahrávek, desetitisíce děkovných dopisů, statisíce – ne-li miliony fanoušků.