Můžu třeba definovat rest-art. Ten stojí v opozici k re-startu. Odpočinkové umění maří nový začátek. Můžu psát o tom, jak správně žvýkat kát. Nebo o vzrušení z rušení. Ne, zavřu oči, hrábnu do strun a zaposlouchám se. Doplním akord dalšími zvuky. Dup, lusk, tlesk, mlask, ticho. Nechám všechno náhodě, protože pointou je tempo.

Brzy, téměř po svítání. Okolí je ještě šedomodrý a začíná se probouzet. První šum městské hromadné dopravy se snaží konkurovat tichu a začíná se mu to dařit. Nechám se probudit ránem namísto budíku a chvíli přemýšlím, čím vším dnešní den naplním. Neposlechnu dnes priority, když je tolik možností. Náhoda? Nemyslím si.

Červenec a srpen, letní prokrastinační období, okurková sezóna – občas sice někde vykolejí vlak, počasí změní dramaturgii festivalu, ale jinak se žádná velká kulturní revoluce neočekává a ani nekoná.