Když si říkáš, že jsi toho málo zažil, tak si řekni, že jsi to aspoň přežil. Každému se to nepodařilo. Každý den se to někomu nepodaří.

Slovo obnova dnes zaznívá až podezřele často. Mluví se o obnově krajiny, institucí, důvěry, jazyka. Jako by stačilo něco „znovu nastavit“ a svět se vrátí do rovnováhy. Jenže právě tato představa návratu je problematická. Obnova totiž neznamená vrátit se k tomu, co bylo – protože to, co bylo, se často ukázalo jako neudržitelné.

Na okolní prostor delegujeme až polovinu své paměti. Všechny ty revitalizace a rekonstrukce jsou jako strhávání pomníků. Když se mění prostor, ztrácíme kus sebe.

Už jste zapomněli, proč máte v rukou telefon, a hledáte život, který vygooglovat nejde.

Drazí čtenáři a čtenářky, tímto vás vítám v druhém vydání zcela nového Artiklu, které otevírá téma Obnova. Je to univerzální princip, bez kterého bychom nebyli schopni růstu, adaptace ani změny. Ať už se jedná o obnovu přírody, památek, duševního zdraví či společenských struktur, vždy představuje příležitost k novému začátku. Přelom roku je dobrým mezníkem pro změnu, stejně tak lze s naplňováním nových cílů ale začít už každé ráno.