Šmátrám bezvětřím a sahám si na dno. Snažím se o tebe, i když jste ke mně nikdy nepromluvili. Vysílám signály do prázdných polí a lesklý černý tekutý asfalt mi na kůži tvoří latexový povrch, který by tě mohl zaujmout.

V Deníku N píšou, že se lidi čím dál častěji topí v přírodních nádržích, zatímco cyklisti čím dál méně bourají. Myslel jsem, že plavání je bezpečnější. No jo, až na tu vodu.

Příslušnost. Dle etymologie vyjadřuje stav, kdy něco „patří“ nebo „je určeno“ pro konkrétní celek či uskupení. Tento význam slova se v průběhu času vyvinul, aby zahrnoval nejen vlastnictví či příslušnost k něčemu hmotnému, ale i pocit sounáležitosti, který vnímáme na emocionální nebo sociální rovině. Příslušnost je jedním z nejsilnějších principů, které definují naše vnímání sebe sama i světa kolem nás. Potřeba příslušnosti je zakotvena hluboko v lidské podstatě a projevuje se napříč kulturami, epochami i generacemi.