Anička: To jsem dělala já? Nečtu si své texty zpětně, protože se mi po čase už nelíbí. Když to omylem udělám, vždycky si pomyslím, jak jsem to mohla napsat, takovou hrůzu? Dagmar: Prý chtějí přeci jen postavit knihovnu Kaplického, ale úplně jinde a pro jiný účel. Ten kontext je zcela mimo. Alfons: Jsem jedinečný, výjimečný, populární, a zároveň nejsem nic moc, já jsem totiž umělec. Alžběta: Byla jsem na dovolené v Bulharsku a pokývala jsem hlavou, že nechci zmrzlinu. Ta paní odešla a donesla mi rovnou tři. Josef říkal, že tam ano hlavou znamená ne. No jo, jiné místo, jiné mravy. Kryštof: Zvláštní promluvy. Jste mi všichni nějak cizí. A co je tedy těch pět odcizení v umění?

Odcizení jako námět a společenský jev
Téma Odcizení je v umění jedním z tradičních námětů a stejně tak je častou klasifikací životních situací umělců. A to ať již mluvíme o Vincentu van Goghovi, proslulém nizozemském malíři, který trpěl těžkými depresemi a žil po většinu života sám, nebo přemýšlíme nad citátem krajináře první poloviny devatenáctého století, Thomase Cola, který řekl, že uprostřed těchto scén samoty […] je mysl vhozena do rozjímání o věčných věcech. Jde o pocit, který poznal v životě snad každý, a snad proto je tak silným a často zpracovávaným motivem uměleckých děl.

Odcizení umělce od jeho tvorby?
Edward Munch byl stejně tak jako zmiňovaný Vincent van Gogh psychicky nemocný. V jeho tvorbě je to zřejmé – a co víc, svou úzkost a depresi ve svém nejslavnějším díle Výkřik dokonce otevřeně projevil. Je to dílo řadící se k ranému expresionismu, které nám ostentativně ukazuje malířovy emoce, prožitky a problémy. O zhruba padesát let později je situace na umělecké scéně zcela opačná. Malíř Jackson Pollock je veřejně kritizován modernisty za to, že tvoří příliš emocionální obrazy vycházející z jeho maniodepresivních sklonů. Otázka, ke které oba tyto příklady směřují – zda by se v uměleckém díle měly odrážet pocity autora, nebo nikoli – byla v dějinách umění často diskutována. A lze si ji položit i opačně – vypovídá o životě umělce jeho tvorba, nebo je jen povoláním, z kterého není možné vyvozovat jakékoliv závěry o osobnosti autora?

Odcizení záměru
Anička: Tohle bychom mohli dát tam a tamten obraz bych také vzala. Na té výstavě se bude hodit. Vypadá k tématu. Berta: No to ano, ale jeho hlavní námět je jiný. Anička: Tak ale to je přeci jedno.

I tak by mohl vypadat rozhovor dvou kurátorek připravujících výstavu současného umění. Lehká manipulace s tématem děl a jejich dotvoření za pomoci kontextu, ve kterém jsou prezentována, se od kurátora očekává. Nemělo by však docházet k změnám výraznějším. K vzájemnému propojení vystavených děl na základě minoritních souvislostí na úkor jejich stěžejního smyslu. A to jen proto, aby bylo na výstavu takzvaně „co dát“. Tento přístup pak oslabuje nejen díla samotná, ale i celou výstavu, která nic nového nepřináší a navíc demagogicky zkresluje exponáty.

Odcizení společnosti od umění, nebo umělce od společnosti?
Umělec pije. Umělec nepracuje. Umělec je génius. Umělec je víc než Bůh. Napříč dějinami se postavení tvůrce ve společnosti často měnilo. V antice byl uznávaným a proslulým, ve středověku opomenutým řemeslníkem žijícím v anonymitě, jehož dílo bylo však opatrováno s úctou. V renesanci byl umělec intelektuál a od sepsání Vasariho životopisů, kde se objevuje nejedna peprná historka z jejich soukromého života, se stal člověkem bez mravů a vychování. Během období romantismu nakonec vznikl takzvaný kult umělce a umělec začal být uznávanějším než kdokoliv předtím… A dnes? Pro některé subkultury je skoro Bohem, a pro ostatní někým zvláštním, snad podivínem.

Odcizení díla jeho tvůrci
Stejně jako se mění naše myšlenky, naše plány, mění se i uvažování umělce. Většinou jeho tvorbu bereme jako kompakt, celek, něco neměnného. Každý z nás si však prochází mnoha převraty, změnami a vývojem – a to tvůrce nevyjímaje. Nelze se tedy divit, když umělci vadí, že vystavuje něco, za čím si již nestojí, co již nepoznává, ale je to bohužel často nevyhnutelné. Díla jsou mnohdy vybírána s velkým předstihem a z celé autorovy dosavadní tvorby.

Závěrem
V krátkosti jsme si představili pět odcizení, která nějakým způsobem souvisejí s uměním, a bylo by možné najít i řadu dalších. Motiv odcizení je totiž jedním ze základních pocitů každého z nás a nepochybně patří spolu s poznáním nového do jakéhosi vztahu rovnováhy – jing a jang v našich životech – a je tedy pro nás nepostradatelným. Uměleckou tvorbu provází již od dob jejího vzniku a mnozí autoři z pocitu odcizení vůbec začali tvořit. S odchodem něčeho přichází něco jiného, a jen pokud přijmeme ztrátu, můžeme přivítat to nové. Odcizením vzniká prostor. Místo, které můžeme opět zabarvit, přetřít a prokreslit. ∞


autor: Ruth Peterová