Člověk je bytost rozhraní. Mimo potácení se na hraně bytí či nebytí se nachází v rozporuplnosti všední. Pud k lásce, a naopak ke krátkému opojení, zvratu, úniku. Ví, že má pracovat a plnit povinnosti, zároveň se nedokáže ubránit umělému vyvolávání krátkodobého přívalu dopaminu.

Kupuje věci, napájí se chutnými tekutinami a smutek pramenící z vlastního vyhoření zajídá dorty. Slibuje, že se zbaví svých zlozvyků a zároveň nemá dost sebeobrany. Před sebou samým. Kde mám vánoční voucher na takový kurz? Začíná stále znovu, po úletu do cizího světa, kde naplní svoji touhu. Chce to dlouhodobě, tak to ale nefunguje. Nejvzácnější věci mají tu největší hodnotu. Tautologie, pokud nevnímáme víc než jeden význam slova „vzácný“. Chce všeobjímající lásku, ale nedokáže jí dostát. Vidí lehkost seznámení v amerických seriálech a love at the firstsight,­ ve skutečnosti je však magie filmových momentů jen polévkou ze sáčku. Z bezdušnosti ho dostává cigareta, zatímco nahlíží do oken sousedů. Setkává se s ubohostí odkouzlených událostí. Kouří cigaretu v posteli, popelník v klíně relativně krásné ženy, a jediné co cítí, je smrad. Zatuchlost bytu, kam nikdy neměl přijít. Zapšklost svojí hlavy, kam se nikdy neměl dostat. Jak se má stát rezistentní vůči chtění? Tolikrát omílaný (či pomýlený?) Schopenhauer, a on měl snad pravdu! Vyhazuji uschlé květiny a s nimi srdce. To patřící starému roku.



Eintagsfliege
Lifruj mi novinky o tom, jak zbohatnout. Hashtag důchod ve třiceti. Každé ráno je třeba povrch naimpregnovat ze všech stran a účinnou látku důkladně zapracovat do kůže. Upozornění: nechrání vůči vnějším podmínkám, jako je sníh nebo mráz. Působí proti lidské autenticitě, citu, byznys narušujícímu nitru. Usiluji o vyvinutí přípravku, který zamezí prudkým emocím, nesmyslným úletům z klidného budování rodinného vesmíru, skandálním zasněním… Chci vlastnit všechny, darovat se Bohu, a přitom si ponechat neúctu vůči všemu svatému, povýšenost i aroganci. Chci ochutnat všechny dezerty světa, zatímco přivykám ke stále větší náloži dopaminu. Chci se rozbořit zevnitř, kaskádovitě padat s každým novým rokem, s každým novým přáním. Ale zároveň usiluji o stálost – tahle tužba projde trávicím traktem tak rychle při pomyšlení na klíční kosti schielovsky vyhlížejících mužů a pornografické snímky ze včerejší večeře. I ty jsi včerejší jako ta květinová padrť. A mé hodnotové kaskády teď mohu romanticky rozprášit do moře. Cítím závan mrtvoly a opět shlížím do popelníku. Nechám ten sajrajt rozfoukat studeným větrem prvního ledna. Radši jepice než fénix. Eintagsfliege.

Na rozhraní mezi hádankoua slepým nábojem pana Baldwina
Zamkni za mnou, nezvládnu to. Poslouchám, jaké věci bych chtěla mít, měla chtít. Ocitám se na jevišti divadla Rubín a počítám vyměřené metry čtvereční. Na rozhraní mezi hádankou a slepým nábojem pana Baldwina. Nevina. Ano, nebo ne? Ano, nebo ne? Tak už to řekni! Zpopelnit, nebo pohřbít? Zaživa, nebo jen přes moji mrtvolu? Jako dítě jsi recitoval Máj a netušil jsi, co to má být. Teď to víš a radši to nechceš číst. Sním o naplnění hodnot, které zastávám, zatímco mi instantní polévka zahnívá za nehty. Nechápu proč a pak mi dojde, že jsem tam nedala dost soli. Nitrožilní dezinfekce, očista a konec. Jaký paradox, že sebevražda je hřích, když život je prý hříšný. To asi autorovi ujela ruka. Stává se. Only Judge can god me. Odolnost je blbost. Vždycky si dáš, a když si nedáš, tak si dáš něco jiného. Porsche vyměníš za ferrari. Čokoládu za zmrzlinu. Lásku za sex. Smutek za onanii nad svou silnou vůlí. Drogy za posilku, alkohol za proteinový shake. Jsi dokonalý lednový (vý)tvor. Užívej, než začne únor. A na rozhraní těchto měsíců nezapomeň, že ten druhý má být suchý.