Mezi svými kolegyněmi je tvarem i funkcí naprosto atypická, speciální. Denně projíždí Prahou, sklízí obdiv a zájem. Denní focení, přenosy a sláva. Mazací tramvaj je novodobý pražský fenomén. Za celým tím pozdvižením sedí každý den člověk, bez kterého by se naše slavná mazačka nerozjela. Řidič, který je od všeho toho pozdvižení distancován. Odcizený solitér na vlastní dráze.


Máme sraz na smyčce v Hlubočepech. Za chvíli by měla přijet hlavní hvězda večera – mazací tramvaj. Ze tmy přijíždí oranžový, do stran blikající vůz a pár lidí na zastávce se za ním otočí jako za krásnou ženou. Mně ale nepůjde ani tak o ni, jako o jednotlivce skryté za celou její slávou. Sklízím závistivé podhledy okolostojících, když mě dva milí pánové zvou „na palubu“ a jdeme probírat, proč a jak vznikl kult mazací tramvaje. Začínáme s technickou a obecnou stránkou věci, kterou mi vysvětluje Ing. Martin Brejša – vedoucí technického oddělení, nové vozy.


Tramvaj kabriolet

Kdy a proč začal celý projekt mazací tramvaje?
Mazačku jsme nasadili na koleje zhruba před rokem a od té doby jezdí denně. S příchodem nových tramvají, které mají jinou konstrukci a jezdí po kolejích trochu jinak, začaly koleje skřípat. Ten zvuk je velmi nepříjemný, nejen cestujícím, ale i lidem, kteří bydlí kolem tratí. Začaly se množit stížnosti, naprosto oprávněné, a muselo se vyřešit, co s tím. Je to celosvětový problém – jakmile někde jezdí vlak nebo tramvaj, koleje se opotřebovávají a mají tendenci skřípat.

A jak „mazání“ funguje?
Firmy po světě se tím začaly zabývat a několik z nich vyvinulo jakýsi systém, který by měl tento problém eliminovat. Je to vždycky na bázi nějakého „maziva“ – v našem případě gelu, který se na koleje nastřikuje. Má v sobě rozpuštěné částečky hliníku, které se zalisují do kolejnice, čímž vznikne vrstva kovu měkčího, než jsou samotné koleje a utlumí to tak hluk.

Tyto technologie se ve světě zkouší a praktikují asi pět let. My se s nimi postupně seznamujeme. Na základě poptávky se přihlásila firma, která toto zařízení navrhla. Šlo ještě navíc o to, že jsme mazací tramvaj nechtěli do vlastnictví, takže je pouze zapůjčená a my postupně zjišťujeme, jak se chová a nakolik je v Praze zapotřebí. Je to celé poměrně drahá záležitost.

Takže taková mazací tramvaj jezdí i jinde po světě?
Ano, v podstatě všude, kde jezdí tramvaje, mají nějaké mazací zařízení. U nás jsme museli vyčlenit tento zvláštní vůz, který v zimě jezdí s pluhem. Samotné mazací zařízení je velké a nevejde se na standardní tramvaje pro cestující. Díky poznatkům, které jsme za tento rok provozu nasbírali, se už dělá sériová automatická aplikace na standardní tramvaje, takže přimazávat budou pak normální vozy s cestujícími. Mazací tramvaj tedy nejspíše zanikne.

Kdo má na starosti různé prvky, jako byl vánoční stromeček na plošině nebo kamery?
Zabývá se tím naše marketingové oddělení, ale většinou ho osloví nějaký třetí subjekt a nabídne spolupráci. Třeba ten stromeček byl projekt Elektrotechnické fakulty ČVUT a live-stream je zase nápad jedné internetové televize.

Neuvažuje dopravní podnik o nějakém dalším využití vozu? Koncerty, oslavy, vyhlídkové jízdy?
Tato možnost se prověřovala, ale mazací tramvaj je klasifikovaná jako technický vůz, takže přeprava veřejnosti je naprosto vyloučená. Zájem by o to byl velký, nabídky nám chodí poměrně hojně, ale drážní úřad, který vůz spravuje, využití pro civilisty zamítnul.


Nechtěná reklama

Všichni znají jen prostředek jeho práce. Sleduje ho každý den kamera a je na nespočtu fotek a selfíček, aniž by chtěl. Bez něj by se ale po Praze žádná mazací tramvaj neprojížděla. Mazacích řidičů je hodně a pravidelně se střídají. Já jsem se na názor ptala jednoho z nich – pana Václava Siglera.

Střídáte se s kolegy, nebo smíte mazat třeba za odměnu? Závidí vám to privilegium ostatní řidiči?
Bylo nás na vozovně vybraných asi třicet, pětatřicet řidičů, kteří jsme byli s tímto zařízením seznámeni a víme, jak správně mazat. Každý se na mazačku dostaneme tak dvakrát do měsíce. Máme naplánované směny a všichni se na tom postupně protočíme. Jsou řidiči, kteří by si na mazací tramvaji rádi zajezdili, zvlášť je lákají ty majáky. Tramvaj se svítícími majáky, to je terno. Ale pak jsou naopak i tací, kteří by do toho nikdy nešli. Určitě tam nějaká závist panuje, to beze sporu. Řidiči mazací tramvaje totiž nejsou limitovaní jízdním řádem, takže časy, které mají dané, jsou pouze orientační a jde o to, aby stihli bezpečnostní přestávku. Jinak můžou jezdit více méně po svém.

Těšíte se na svou směnu každý měsíc?
Já rozhodně. Je to taková oddechovka. Jedu si sám bez cestujících, nikdo se na nic neptá, nikdo mi nenadává. Zase to ale přináší něco jiného. Určitě nikdo nečekal, že kolem téhle tramvaje vypukne takový rozruch. Že se spustí přímý přenos na internetu, že vzadu o Vánocích budeme vozit stromeček a že se s tímto vozem budou denně fotit desítky lidí. Ale když je to baví, tak proč ne.

Je spousta lidí, kteří o téhle tramvaji vůbec nevěděli, a najednou se začnou zajímat, co to je a proč to jezdí. Pro dopravní podnik je to i určité zviditelnění se, nechtěná reklama.


Zájem ze všech stran

A nepřijde vám sláva kolem mazačky trochu přehnaná?
Občas už ano. Třeba když mi lidi lezou na zadní plošinu, jen aby se vyfotili nebo na sebe nějak upozornili. Je to hlavně nebezpečné, protože dozadu nevidím, když jsem v kabině. Navíc se tam není čeho držet. Už se stalo i pár ošklivých úrazů. Ale nemyslete si, že jsou to jen nějací puberťáci a děti, dost často tam lezou i lidé středního věku nebo mladé paní.

Vadí vám ten zájem?
Mně to, upřímně, nevadí. Sice si mě každý den spousta lidí fotí, ale jim nejde ani tak o mě, jako o tramvaj. Navíc s tím stejně nic neudělám. Většinou jim zamávám, usměju se a jedu dál.

Máte nějaké tramvajové historky?
No historek je spousta, polovina z nich skoro nepublikovatelných. U této práce musí člověk hrozně předvídat a u spousty situací už tušíte dopředu, co se bude dít. Když vidíte, jak si jde slečna se sluchátky a iPhonem, tak už přesně víte, jak to dopadne. Největší sranda je dojet co nejblíž, do jejího periferního vidění, a zazvonit.

Máte už selfíčko?
Kupodivu ještě nemám.

Bezpečnostní přestávka končí a pan Sigler se už zase musí vydat na cestu Prahou. Musím se ale pochlubit. Výjimečně trochu poruší předpisy a sveze mě skoro až do centra. Užívám si závistivé a překvapené pohledy lidí, kteří by byli rádi na mém místě. Přitom o nic nejde. Je to tramvaj, je tam tma a hrozně sebou hází. ∞