Když odcházet, tak systematicky

O odcházení ze systému se v poslední době hodně mluví. Na první pohled se zdá, že se i hojně odchází. Jak vypadá česká odchodová realita?

Moderní člověk žijící v západním světě je křehkou bytostí závislou na systému, do kterého se narodil. Ten mu poskytuje veškeré prostředky k přežití i seberealizaci. Nejedná se však o novou záležitost, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samotná lidská civilizace je systémem, ve kterém od nepaměti dochází k dělbě práce, čímž jeden závisíme na druhém. S příchodem moderní ekonomiky se ovšem objevily hlasy, které říkají, že systém byl dobrým sluhou, ale přerostl nám přes hlavu a stal se zlým pánem, protože v podstatě zlikvidoval soběstačnost jedince. V globalizovaném světě už nejsme existenčně závislí na tom, jestli se v české kotlině urodí dost pšenice a nepomrznou nám na zahradě meruňky. Svět se stal menším, propojenějším a také daleko složitějším, než kdy v historii býval. A někteří se rozhodli, že pro ně samotné bude nejlepší vrátit se ke kořenům a snažit se starat o sebe. Nezáviset na cenách ropy na světových trzích nebo prostě jen svébytně bojovat proti neduhům západní konzumní společnosti.

Sto a jeden způsob opouštění zaběhnutých kolejí
Omezování závislosti na systému má mnoho podob. Od pěstování vlastní zeleniny po uchýlení se k moderní verzi poustevničení a zcela nezávislému životu na samotě u lesa. Bez elektřiny, peněz, zdravotního pojištění a dalších vymožeností moderní doby. Jinak si nelze úplný odchod představit. Všechno, co nám zjednodušuje nebo ztrpčuje život, je součástí nastavení světa, v němž žijeme. Bohužel, když někdo odejde a je zcela pryč, špatně se hledá a informací o těchto lidech… je jak šafránu.

I u nás se k opouštění systému hlásí nemálo lidí. V našich podmínkách se ale převážně jedná o duchovní iniciativy. Systém a naše závislost na něm jsou chápány spíše z filozofického hlediska, jako způsob nastavení našich hodnot. Návody k tomu, jak být šťastný tady a teď, jak se srovnat sám se sebou, více respektovat ostatní a všeobecně se stát lepším člověkem, je český internet prolezlý skrz naskrz. Tyto návody se často mísí s nejrůznějšími konspiračními teoriemi a dohromady utváří jakési moderní vesmírné náboženství, které mezi kázáním o všeobjímající lásce vede téměř svatou válku proti všemu, co vypadá jen trochu podezřele. Od GMO až po očkování. Na praktické otázky ohledně soběstačného života je schopen odpovědět málokdo. V nejateističtější zemi v Evropě se těmto tendencím není proč divit. Potřeba v něco věřit je v lidech uložena hluboko.

Kdo chce být free, nemusí být cool a in
Pro získání ucelenějšího obrázku se vyplatí vykouknout z českého rybníka za velkou louži. Freeganství, tedy směr totálně bojkotující současný ekonomický systém, se začalo utvářet v samotné Mekce konzumu – New Yorku 80. let. Od té doby se rozšiřuje do světa a své stoupence má už i u nás. Poskytuje kompletní a praktický návod na život založený na co nejmenší spotřebě a omezení plýtvání. Poukazuje také na to, že zatímco jedna část společnosti žije v nadbytku, jinde se zdrojů nedostává. Pod heslem „reduce – reuse – recycle“ se skrývá velké množství aktivit. Od sběru nepotřebných věcí a potravin, kontejnerů a jejich opětovného využití či kompostování přes guerilla gardening a dobrovolnickou činnost až po squatterství jako protest proti držení neobydlených prostor majiteli, zatímco lidé žijí na ulicích. Samozřejmostí je odmítání jakékoli krutosti vůči zvířatům, z čehož vyplývá bojkot kosmetiky testované na zvířatech. Jedním ze základních pilířů je i vegetariánství či veganství.

Projekty a komunity, které přenášejí freeganské myšlenky do veřejného prostoru se pomalu, ale jistě začínají dostávat na výsluní i u nás. Jejich členové se zpravidla za freegany ani „odcházeče ze systému“ nepovažují, zato dávají nekonzumním vizím hmatatelnou formu. Nezřídka jsou schopni vyvolat i veřejnou diskuzi, jako tomu v poslední době bylo ohledně otázky odvádění DPH z darovaných potravin. Ve své podstatě ale v našich končinách nejde o nic nového pod sluncem a živná půda pro podobné aktivity je zachována kvůli nepříliš růžové minulosti. Kdo z nás si může říct, že od útlého dětství doma neposlouchal, že jídlo se nemá vyhazovat, tohle půjde ještě opravit a tamto se může jednou hodit?

Zužitkováním věcí nalezených na půdách a ve sklepích se zabývá například Zdrojovna. Pořádá workshopy, na kterých se lze naučit třeba renovovat starý nábytek. Kdo chce přijít k hotovému, případně přenechat někomu za odvoz věci, které sám nepotřebuje a je mu líto je vyhodit, může dnes využít sofistikovanější metody než lepení inzerátů v nejbližším supermarketu. Webové stránky umožňující sdílení zdánlivě nepotřebného se množí jako houby po dešti. Sehnat lze opravdu vše. Od šatní skříně po dvě tuny štěrku. Se zužitkováním nespotřebovaných potravin o sobě v nedávné době dala vědět skupina Zachraň jídlo svojí Hostinou pro tisíc, pořádanou v centru Prahy. Není jediná, kdo spotřebovává jídlo, které by se jinak vyhodilo. V daleko nenápadnějším duchu rozdávají každý týden stovky porcí veganské stravy aktivisté z Food Not Bombs. Jedná se o celosvětově činnou anarchistickou iniciativu původem z USA, která bezplatným rozdáváním jídla protestuje proti neustálému financování vývoje moderní vojenské techniky, vedle narůstajícího hladu a chudoby ve světě. U nás má základny v Praze, Brně, Plzni, Ostravě a dalších městech. Ať už jde o recyklační workshopy, darování nepotřebných věcí za odvoz nebo vaření a rozdávání jídla z neprodaných potravin, heslo „reduce – reuse – recycle“ se rychle dostává do povědomí širší veřejnosti. Stane se z něj všeobecně přijímaná norma? To ukáže až čas. ∞


Informace o freeganství
www.freegan.info

Z popelnice do lednice
www.zachranjidlo.cz
www.food-not-bombs.cz