Lena Mechtchanová byla součástí redakce zhruba rok, od založení časopisu na podzim 2009 do konce roku 2010. Byla nepřehlédnutelnou redaktorkou, která se věnovala převážně divadlu.

Zajímalo mě, jak se na svoje působení v Pecce dívá dnes a zašla jsem za ní do Hubu, kde momentálně pracuje.

Co právě teď děláš?
Poslední dobou se zajímám o společensky prospěšné podnikání. Připadá mi škoda, že u nás se spousta neziskovek a kulturních organizací staví do role ublížených, protože celý systém může fungovat jinak. Ano, je to sice těžší – nelze jen psát žádosti a granty a čekat, až peníze spadnou do klína, ale je nutné aktivně vložit vlastní práci. V dnešní době je to cesta, kudy se vydat. Hrozně mě těší, že se něco takového objevilo a že je to možné.

Věnuješ se divadlu dál?
Ano. Již předtím jsem byla součástí několika divadelních skupin a chodila jsem na mnoho divadelních a tanečních kurzů, ve kterých pokračuji i nadále. V minulém roce jsem navíc založila skupinu I SPY, se kterou organizujeme site-specific pouliční hry. V Praze bude možnost si s námi zahrát v květnu na festivalu reSite.

Jakou roli sehrála Pecka v tvém životě?
Získala jsem zkušenost s psaním a fungováním v určitém systému, kolektivu. Naučila jsem se určité zodpovědnosti, timemanagementu… Což souviselo i s poměrně volným vedením. Hodně zajímavé pro mě také bylo, že jsem viděla i výsledek, měla před sebou svoje vlastní dílo. A taky jsem získala odvahu uskutečnit, co chci. Do té doby jsem měla pocit, že práce v kultuře je jen pro někoho – ale tady jsem pochopila, že všechno závisí jen na mém rozhodnutí.

Nakonec mě Pecka přivedla i k většímu zájmu o divadlo. Začala jsem zjišťovat, co se děje v zákulisí.

Čteš někdy Pecku?
Jo, občas jo. Ale nečtu ji celou – jen ty rubriky, které mě zajímají. Takže jestli mám něco vzkázat redaktorům, je to: vydržte a kráčejte dál.